Nakoupila jsem vnučce barvičky a ona celé prázdniny malovala. Obrázky jsem pověsila do ložnice, a poté se začaly dít divy. Vrátila se mi ztracená síla. Do důchodu jsem vstoupila plná nápadů. Radovala jsem se, že si budu konečně užívat zahrádky a hlavně šestileté vnučky, u které jsem cítila, že se povedla po mně. Rozuměla jsem si s ní mnohem více, než se svými dětmi. Jako já moc ráda malovala, n

Nebyla jsem zlobivé dítě, nijak jsem toho kohouta nedráždila, on si na mě ale přesto zasedl. Nakonec musel zasáhnout dědeček. Měli jsme doma tehdy hezké hospodářství. Na dvoře pobíhaly husy a slepice, v králíkárně dupali králíci a ve chlívku spokojeně odpočíval vepřík. Všechna ta zvířata jsem milovala, až na jedno. Ztělesněným zlem na celém dvorku byl kohout. Hlídal si své slepičky dobře, jen c

Myslela jsem si, že důležité není, jak člověk vypadá, ale jaký je uvnitř. Lidem v mém okolí to ale jedno nebylo. Bohužel ani mému manželovi. Pravdou je, že jsem dlouho spoléhala na to, že vypadám dobře i bez líčení a návštěvy kadeřnice. Ani oblečení jsem si moc nekupovala. Utrácet peníze za parádu se mi zdálo zbytečné. Teprve, když děti vyrostly a začala jsem od nich dostávat jako dárky oblečen

Bylo mi mnohem líp, když jsem ten prokletý mobil neměla. Dneska už to vím. Nový přístroj byl chytrý až příliš. Prozradil mé největší tajemství. Na nový mobil jsem se moc těšila. Byl to můj sen! Uměl spoustu věcí! Ten mi bude každý závidět! „Na co ho potřebuješ?“ poškleboval se mi mladší bratr, který se v nových přístrojích, zejména mobilech a počítačích vyznal. „Na těch pár věcí, co na mobilu u

Naše rodina byla harmonická. Rodiče spolu žili šťastně, rozdělila je až smrt. Tehdy se i mně změnil život. Zjistila jsem, že nejsem tatínkova... Na pohřbu otce byli všichni jeho známí. Mé oko zbystřilo, když jsem si všimla neznámého muže, který mě neustále pozoroval. Někoho mi připomínal. Ptala jsem se marně svých a otcových známých, kdo to je, nikdo mi nedokázal odpovědět. Rázně jsem k němu vy

Nikdy mě ani nenapadlo, že by se staré zlaté časy mohly vrátit. Ale jak se říká, zázraky se dějí, ač zdaleka ne každý den. Všimla jsem si, když jsem šla na houby, že tu ruinu naproti nám někdo konečně opravuje, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Myslela jsem, že nový majitel. Když jsem se vracela s poloprázdným košíkem, zaregistrovala jsem chlapíka asi v mém věku, příšerně oblečeného, jak opra

Nikdy jsem si nestěžovala. Aspoň ne nahlas. Byla jsem ten typ ženy, který vždy pomůže. A teď vím, že mně nepomůže nikdo. Upekla jsem na oslavy, hlídala vnoučata, pomáhala dětem s rekonstrukcí, jezdila přes půl města, když někdo potřeboval pohlídat psa nebo vyzvednout nemocné dítě ze školy. Když se dcera rozváděla, seděla jsem s ní dlouhé večery a uklidňovala ji. Když syn přišel o práci, půjčila

Když jsme se vydali na výlet, netušila jsem, že si odvezu víc než jen vzpomínku na krásný zámek. Při prohlídce jsme spatřili bílou paní. S rodinou často podnikáme výlety po hradech a zámcích. Líbí se nám procházet místy, kde dýchá historie. Nedávno manžel navrhl, abychom se jeli podívat na zámek do Českého Krumlova. Uchvátil mě hned na první pohled. Nemohli jsme se dočkat prohlídky. Náš malý sy

Nastoupila jsem jako ošetřovatelka do domova důchodců. Budova je hezká. Jedna věc mě tam ale děsí. V noci se někdo prochází chodbami. Jedná se o dvoukřídlou budovu se třemi patry. Přes den je zde desítka sester, několik ošetřovatelek a dva lékaři. Při noční směně se počet zaměstnanců zmenšuje. Na patrech slouží vždy jedna sestra s ošetřovatelkou. Nedávno jsem při noční směně zaslechla, jak s

Krátce před dovolenou se mi každou noc opakoval sen s tajemným mužem, který mi něco sděloval. Jeho význam jsem pochopila až později. K této příhodě došlo už před několika lety, ale pamatuji si ji, jako by to bylo teprve před týdnem. Bylo tehdy babí léto, my s manželem jsme si vzali v práci týden dovolenou, protože jsme si už oba dva nutně potřebovali odpočinout. Cesta do Španělska Vždycky

Nezůstalo mi skoro nic, jen oči pro pláč. Obrala mě vlastní vnučka, kterou jsem odmala vychovávala, protože její máma se na ni vykašlala. Nepadla mi do oka. Přesně to jsem si pomyslela, když můj syn Petr přivedl domů Dášu. Nedokázala jsem to vysvětlit. Byla milá, usměvavá a slušná, ale v jejím pohledu bylo něco, co mě zneklidňovalo. Petr byl ovšem bezhlavě zamilovaný, a tak jsem si své obavy ne

Vždycky jsem měla respekt k pátku třináctého a tahle příhoda mi dokázala, že to bylo oprávněné. Pátek třináctého jsem nikdy neměla ráda. Manžel si ze mě kvůli tomu dělal legraci. Tvrdil, že žádné nešťastné dny neexistují a že člověk si vše namlouvá. Jenže já jsem ten den, kdy se v kalendáři zase objevila třináctka v kombinaci s pátkem, měla od rána zvláštní pocit. Musela jsem se vrátit domů

Vždycky jsem si zakládala na tom, že jsem žena s nohama pevně na zemi. Když mi letos neúprosně naskočila šedesátka, nepropadala jsem panice. Věk je přece jenom číslo. Mám dva skvělé dospělé syny, Tomáše a Jakuba, na které jsem právem pyšná. Oba mají spokojené rodiny, jsou pracovně zajištění a já si už několik let užívám roli babičky. Když se ženili, dala jsem si jedno předsevzetí: nikdy nebu