Když se moje kamarádka vdávala, byla jsem jí na svatbě za svědka. Bylo pro mě těžké si připustit, jak moc je mi ženich sympatický. Celý život jsem hledala lásku, ale marně. Vdala jsem se za agresivního opilce, který neměl se svými blízkými ani za nehet soucitu. Když se vracel k ránu z hospody, míval špatnou náladu, řval, hulákal, proklínal všechny a všechno kolem sebe, hlavně mě. Po nocích j

Když jsem odešla do důchodu, můj život se výrazně zpomalil. Ale našel se člověk, který ho mohl zrychlit… Najednou jsem měla spoustu času sama pro sebe. Zpočátku mi to vyhovovalo. Věnovala jsem se zahradě, četla knihy a občas se sešla s několika známými. Jenže většina mých přátel měla vlastní starosti, rodiny nebo zdravotní problémy, a tak jsme se nevídali tak často jako dřív. Čím dál více jsem

Před několika lety jsem si začala všímat, že se moje vnučka Karolína mění. Přestala být sdílná jako dřív... Karolína byla od malička moje radost. Často byla u mě, povídaly jsme si, chodily na procházky a měla jsem pocit, že si navzájem rozumíme. Byla chytrá, zvídavá a dokázala si získat sympatie téměř každého. O to těžší pro mě bylo sledovat, jak se mezi námi postupně vytváří odstup. Snažila js

Pamatuji si to dobře. Blížila jsem se ke třicítce a měla pocit, že mi život utíká mezi prsty. A tak jsem se přestěhovala. V menším městě, kde jsem vyrůstala, jsem si nedokázala představit svou budoucnost, a tak jsem se rozhodla začít jinde. Šla jsem do velkoměsta. Kde jinde bych našla to, po čem jsem toužila? Praha mi nabízela vše. Netušila jsem, jak moc se moje představy budou lišit od reality

Po tchánově smrti jsme se s manželem nastěhovali do jeho domu. Třetí noc se zničehonic pustila televize a gramofon. Když Zbyškovi po dlouhé nemoci zemřel tatínek, oba jsme to obrečeli. Bylo mu lehce přes devadesát a jeho přítomnost jsme začali velmi brzy postrádat. Zbyšek, jakožto jediný dědic, získal jeho starý domeček, kam jsme se nastěhovali. Když jsme se s jeho otcem vídali, většinou jezdil

Oběti zločinu se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tato domněnka možná stojí i v pozadí tohoto příběhu. Stalo se to už před více než dvaceti lety, ale dodnes jde o nevyřešenou a děsivou záhadu. Týká se mojí kamarádky Magdy, bývalé kolegyně, se kterou jsem se scházela i poté, co změnila zaměstnání. Byla to moc hodná a milá ženská, pokaždé jsme si měly co říct. Nakonec zůstala bez p

Před lety mi při autohavárii zemřela mladší sestra. Až o pár let později jsem zjistila, že naše matka její duši nechce nechat odejít. K této události došlo už před několika lety. Tehdy jsme se s rodinou přestěhovali do menšího domečku na kraji vesnice. Dům měl už hodně za sebou a bylo v těm nutné udělat mnoho oprav. Rozhodnutí, které nám změnilo život Když nám v našem bytě začalo být těsn

Můj muž je o patnáct let mladší než já, takže jsem svým způsobem počítala s tím, že mě jednou vymění za mladší model. On mé očekávaní předčil! Vždy jsme žili aktivním životem. Vášeň pro sport, kulturu i cestování nás spojovala. Nemohla jsem mít děti a můj muž je nikdy nechtěl. Obávala jsem se však, že s věkem na něj třeba nějaké otcovské touhy přijdou. I proto jsem byla připravená také na varia

Celý život jsem pro něj dýchala. Vychovala jsem ho sama, obětovala mu mládí i vlastní štěstí. Pak ale do jeho života vstoupila jiná žena a z mého syna se stal téměř cizí člověk. Honza přišel na svět jednoho parného červnového večera. Byla jsem mladá, vyděšená a šíleně šťastná. A sama na všechno. Celých devět měsíců jsem ho nosila pod srdcem a slibovala mu, že ho budu vždycky chránit. Že tu vždy

Když jsem přišla na to, že jsem celý rok žila ve lži, bylo to, jako bych se propadla do ledového, zamrzlého jezera. Takový podraz jsem nečekala. Rok jsem žila ve lži. Ne v nějaké malé, kterou člověk časem přejde, ale v té nejodpornější, jakou znám. Byla středobodem mého vesmíru Po smrti manžela jsem zůstala sama. Syn žil v Plzni a dcera kousek ode mne, ale měla vlastní starosti. Nejvíc js