Celá naše rodina byla vždy považována za slušnou, poctivou a pracující. Jenže pak stačily geny někoho jiného. Narodil se synovec a je to peklo. Měli jsme pevné zázemí, starali se o sebe navzájem a snažili se žít tak, abychom nikomu neubližovali, naopak spíš jsme pomáhali. Jenže všechno se začalo komplikovat, když si moje sestřenice Klára našla muže, který do naší rodiny nepatřil. I když se pak

Proč já? Nebyla jsem tak ošklivá, abych si nenašla muže. Bohužel, když přišel ten pravý, osud mi ho brzy zase vzal. Vždy ve mně bylo něco jinak. Přitahovala jsem pozornost, aniž bych o to usilovala. Bohužel i tu negativní. Když jsem byla mladá, mužům jsem se líbila, to jsem vnímala. Jenže tehdy jsem s tím asi neuměla tak pracovat. Měla jsem pocit, že mám čas. Lidé se mi smáli Hlavně ženy

Když dnes někomu vyprávím svůj životní příběh, často se setkávám s nevěřícnými pohledy. Lidé mi skoro nevěří. Můj příběh není vymyšlený. Trvalo více než 50 let, než jsem znovu našla svého staršího bratra, kterého mi život vzal ještě v době, kdy jsme byli malí. Přestože jsme každý vyrůstali úplně jinde a naše osudy se od sebe zásadně lišily, v okamžiku našeho setkání jsem věděla, že přede mnou s

S mužem jsme se přestěhovali na vesnici. První noc jsme zaslechli vytí psa z vedlejší zahrady. Bylo to divné, dům nebyl obydlený. Když jsme se s manželem Václavem blížili k šedesátce, dohodli jsme se, že se z města odstěhujeme. Opustili jsme náš byt a pořídili jsme si menší domeček na vesnici. Ruch velkoměsta nás zkrátka přestal bavit. Zatoužili jsme po klidu. Měli jsme štěstí, našli jsme malý

Vracela jsem se o půlnoci autem domů. Zbývalo projet dvě křižovatky, když jsem během čekání na zelenou spatřila podivnou postavu v lese. Nikdy jsem se nebála řídit v noci. Po zážitku z minulého roku se ale leccos změnilo. Byl začátek prosince a u nás na horách už ležel metr sněhu. Vracela jsem se ze šichty kolem půlnoci. V tomto čase nebyl žádný provoz a zdálo se, že budu rychle doma. Dvě křižo

S manželem jsme se těšili na sraz se spolužáky ze střední školy. Během cesty jsme však zažili něco neuvěřitelného, nad čím zůstává rozum stát. S manželem jsme před lety zažili něco, co nám nikdo nevěří. Svezli jsme stopaře, což by nebylo nic divného. Jenže on se během jízdy záhadně vypařil z našeho auta. Oba jsme z toho byli vystrašení a neuměli jsme si to vysvětlit. Těšili jsme se na dávné

Už jsem měla o dceru strach, že si nikoho nenajde. Dívky v jejím věku dávno randily a užívaly si života. Ona ne. Stále jen ležela v knihách a učila se. Moje dcera byla vždy velmi cílevědomá a školu brala vážně. Nejdřív se horečnatě připravovala na maturitu a potom na zkoušky na vysokou školu. Chtěla se stát lékařkou a svému snu obětovala mnoho dní i nocí. Nikdy nás nezklamala Když byla př

Když dnes někdo řekne, že sourozenci by si měli pomáhat, vždycky mě píchne u srdce. Celý život jsem totiž věřila, že rodina drží pohromadě za každou cenu. Není to tak! Nejdéle jsem tomu věřila právě u své sestry. Byla o čtyři roky mladší než já a odmalička si uměla získat všechno, co chtěla. Když jsme byly děti, stačilo, aby se rozplakala, a maminka hned běžela za ní. Já byla ta rozumná. Ta sta

Když moje sestra Alena oznámila, že si pořídila přítele o patnáct let mladšího, maminka málem omdlela. Tvrdila, že je to ostuda a že si z ní ten chlap určitě dělá jen služku. Jenže Alena zářila jako dvacetiletá a nikoho neposlouchala. Na rodinný oběd ho přivedla poprvé v neděli. Jmenoval se Roman, byl usměvavý a pořád Aleně sahal na koleno. Maminka seděla u stolu se sevřenými rty a každých d

Celý život jsem věřila, že mezi ženami by měla panovat jistá sounáležitost. Až do chvíle, kdy jsem poznala pravou bestii. Jmenovala se Renata a byla to má švagrová. Už od prvního setkání jsem cítila, že s ní něco není v pořádku. Usmívala se, ale zároveň každá její poznámka na mou adresu bodla jako nůž. Mluvila sladce, ale každé slovo bylo jako otrávené. Nejdřív to byly drobnosti Když jsem