Provdala jsem se za mladíčka, kterého jsem málo znala. Jeho otec pil a záhy jsem pochopila, že se alkoholismus dost často dědí. Vdávala jsem se, protože jsem musela, tehdy, za našich mladých let, to byl bohužel častý jev. Zpravidla se vzali dva mladí, nezralí, nezkušení lidé, kteří by správně měli ještě dlouho manželství raději odkládat. Jenomže děcko bylo na cestě, a tak se letělo na radnici.

Byl to nádherný strom plný bílých kulatých květů. Kdo z něho ale trhal bez dovolení, skončil tragicky. Po válce se u většiny rodin hodně změnilo, ta naše pocházela ze středních Čech, konkrétně z malé vesnice poblíž Říčan. Babička s manželem se přistěhovala do Sudet v rámci osidlování pohraničí. Do malé vesničky na Chomutovsku. K pěknému domku na kraji vesnice patřila velká zahrada, malé polí

Jsem přesvědčena, že existují andělé. Většinou dobří. Ale také kdesi v polosvětě existují bytosti, které nás provázejí, když odcházíme. Pověry byly pro nás zdrojem veselí. Jako malé děti jsme jim věřily, ale pak nám bylo vysvětleno, že to jsou bláhové výmysly. Moje babička byla ale vyhlášenou bylinkářkou, která znala mnohé rady, jak si poradit s nemocí i s duchy. Za nejlepšího věštce smrti pova

S manželem jsem si připadala jako na vojně. Od rána do večera jen dával rozkazy. Rozvod byl nejlepším krokem mého života. Mnohokrát jsem přemýšlela o kamarádovi manžela Jirkovi. Vídali jsme se celá desetiletí, navštěvovali jsme se, jezdili jsme spolu na dovolenou, to už měl Jirka rodinu, manželku a dva syny, a my jsme měli také syna. Ač se Jirka a můj muž od dětství kamarádili, byl každý jiný.

Byl jako náš anděl strážný. Astor vždy vycítil, že se blíží nebezpečí a musel naši rodinu chránit. Nikdy mu nepřestanu být vděčná. Byl to takový psí dobrák. Naši velkou lásku si Astor zasloužil i tím, že jednou zachránil mého manžela a podruhé mě s dětmi. Byl to psí hrdina, a proto spí svůj věčný spánek na naší zahradě, kam mu v den jeho narozenin nosíme buřt a zapalujeme svíčku. Na stromě

Bylo mi třicet, když se to stalo. Nechtěla jsem kazit vztahy, tak jsem nic neřekla. Nikomu. Dnes toho lituju. Mohla jsem možná zabránit neštěstí. Jen jsem skončila učňák, musela jsem se vdávat. Vzala jsem si Lojzu z naší vesnice, a rodina mi říkala, jak můžu být ráda, že mě někdo chce. Krátce za sebou se mi narodily tři děti. A když mi bylo třicet, už jsem zase vypadala docela k světu. Zhubla j

Měla jsem květinářství. Docela pěkně jsem si podnikala, nakonec mě ale zničila konkurence. Kdo ale druhému jámu kopá, sám do ní spadne. Po letech, kdy jsem pracovala jako prodavačka za mrzký plat, jsem si konečně mohla dovolit pronajmout si prostory, kde jsem si splnila svůj sen. Květinářství! Nájem nebyl malý, ale já to zvládala. Mnoho květin, které jsem pak prodávala, jsem si vypěstovala sama

Tak sebevědomého chlapa svět neviděl! Všechno umí nejlépe, všemu rozumí, hlavně sportu a politice. Přitom si žádnou práci nedokáže udržet. Dcera byla vždycky hodná holka. Nikdy se s nikým nehádala, než by šla do hádky nebo diskuse, raději vždy ustoupila. A protože se protiklady přitahují, našla si bohužel hrozného chlapa. Je o řadu let starší, než ona, jmenuje se Richard a jeho sebevědomí by mu

Myslela jsem si, že v důchodu mě už nic nového nečeká. Pak mi ale do života vstoupil soused a už v něm i zůstal. Láska zkrátka nezná věk. Když je člověk v důchodu, život se umí zpomalit až na hranici únosnosti. Vždycky jsem byla společenská a měla ráda kolem sebe lidi. Jenže když mi krátce po odchodu do důchodu zemřel muž, všechno bylo najednou jinak. Syn s dcerou bydleli na opačném konci repub

Padesát let jsem tam nebyla. Půl století jsem si slibovala, že jednou půjdu. A když konečně přišel čas, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud teď nevyrazím, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro osmdesát, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem na tom byla dobře, ale psychika mne zlobila. Vlak mi tehdy připadal pomalejší než kdysi, možná jen já jsem byla netrpělivá. Seděla jsem u