V lásku jsem už nevěřila. Moje manželství bylo v troskách, přitom jsme vychovávali dvě malé děti. Jejich táta byl bohužel alkoholik. Můj první manžel měl desítky kamarádů, jedním z nich byl i Marek, o kterém chci vyprávět především. Příběh mého prvního manželství není právě nejveselejší, láska to opravdu nebyla. S Petrem jsme se museli brát, čekala jsem dítě. Po svatbě se mi narodil syn, dva ro

Toho dráčka jsem dostala od vnuka. Prý mě bude nabíjet energií. Pak se mi ale ze dne na den ztratil. A na mou kolegyni se náhle začala lepit smůla. Po padesátce jsem cítila, jak mě rychle opouštějí síly. Už jsem nedokázala, co dříve. Nejhorší to bylo v zaměstnání, kde jsem byla vždycky skvělou pracovnicí, a já si na tom hodně zakládala. Jenže i tady jsem najednou byla rychle unavená a nestíhala

Cítila jsem se hrozně. Trápila mě nešťastná láska. Padaly na mě deprese. Kamarádka mě tehdy vytáhla na výlet, a já tam získala chuť do života. Každý si určitě prošel těžkým životním obdobím, kdy se mu nechtělo žít. Ty největší deprese často přicházejí v mládí, když se rozejdeme se svou první láskou a přijde strašlivé zklamání. Se mnou to nebylo jinak. Byla jsem až po uši zamilovaná do jistéh

Za tu zbytečnou, hloupou hádku se nikdy nepřestanu stydět. Ale stalo se a napravit se to nedá, protože čas zpátky nevrátíte, i kdybyste se třeba rozkrájeli. Naše babička už polehávala, nebyla na tom zdravotně dobře, ale pořád se držela. Dokonce i vařila a pekla. A tak nás jednou s manželem pozvala na oběd. Byli jsme spolu krátce, byli jsme zamilovaní, ale pořád jsme se jaksi nedokázali sžít, tr

Když jsem zjistila, že čekám miminko, bylo mi sedmnáct let. A proto jsem se ho vzdala. Moc brzy. Dnes to vím. Chyba, kterou nenapravím. nes, když se podívám na mladé holky v tom věku, mám pocit, že jsou ještě děti. Za našich let jsme působily dospěleji, byť jsem já tehdy plnoletá ještě nebyla. Zamilovaná, naivní a přesvědčená, že láska všechno zvládne, to ano. Věřila jsem, že když se dva mají r

Často se říká, že rodiče si člověk nevybírá, ale děti si může dobře vychovat. Kéž by to tak bylo. Dnes už vím, že život umí člověka překvapit i tam, kde si myslí, že nic nepodcenil. Někdy přemýšlím, jestli jsme jako rodiče něco nepřehlédli. Možná jsme byli až příliš shovívaví, možná jsme některé věci nechtěli vidět. S manželem jsme měli hezké manželství a jediné dceři Kláře jsme se snažili dopř

Někdy vám i ti nejbližší neřeknou vše. A zjištění některých pravd pak moc bolí. Tchán nikdy nepřiznal, že má dalšího potomka. Nebyl důvod lhát. Když jsem poznala svého muže Mirka, měla jsem štěstí i na jeho rodinu. Přijali mě mezi sebe překvapivě dobře. Pravda, tchyně si mě nejprve držela trochu od těla a potřebovala čas, aby mi začala věřit. Postupně ale roztála. Zato můj tchán Karel si mě

Když jsem byla malá, bála jsem se zrcadel. Babička tvrdila, že představují bránu pro duše zemřelých. Po pár letech jsem na to zapomněla. Jedna návštěva u mé babičky Anny mi v hlavě zůstane asi navždycky. Jela jsem k ní na prázdniny. S dědou vlastnili starší stavení. Babička měla v každém patře zrcadlo. Bylo to fascinují a strašidelné zároveň. Kdykoliv jsem kolem nějakého z nich prošla, projel m

Kamarádka mi darovala obraz. Hned jsem mu našla místo. Má radost netrvala dlouho. Dívka z obrazu se v noci probouzela k životu. Roky navštěvuji jedno vetešnictví. Kolikrát si ani nemusím nic koupit. Jen obdivuji starobylé věci, které jsou tam vystavené. Jeho majitelka Irena je moje známá. Dalo by se říct, že návštěvy vetešnictví jsou mým koníčkem. Irenin krámek znám jako své boty. Jakmile v něm

Na letní dovolenou na venkově jsem se těšila. Jednoho dne jsem v lese uviděla podivnou ženu. Stála tam a jen se na nás dívala. Myslíte si, že smrtí všechno končí? Já jsem byla dlouhé roky přesvědčena o tom, že ano. Že nic víc po smrti už není. Nevěřila jsem nikdy na převtělování duší ani nic podobného. Zkušenost, na kterou nezapomenu Jedna zkušenost mě ale přinutila změnit názor. Pochopil