Po tchánově smrti jsme se s manželem nastěhovali do jeho domu. Třetí noc se zničehonic pustila televize a gramofon. Když Zbyškovi po dlouhé nemoci zemřel tatínek, oba jsme to obrečeli. Bylo mu lehce přes devadesát a jeho přítomnost jsme začali velmi brzy postrádat. Zbyšek, jakožto jediný dědic, získal jeho starý domeček, kam jsme se nastěhovali. Když jsme se s jeho otcem vídali, většinou jezdil

Oběti zločinu se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tato domněnka možná stojí i v pozadí tohoto příběhu. Stalo se to už před více než dvaceti lety, ale dodnes jde o nevyřešenou a děsivou záhadu. Týká se mojí kamarádky Magdy, bývalé kolegyně, se kterou jsem se scházela i poté, co změnila zaměstnání. Byla to moc hodná a milá ženská, pokaždé jsme si měly co říct. Nakonec zůstala bez p

Před lety mi při autohavárii zemřela mladší sestra. Až o pár let později jsem zjistila, že naše matka její duši nechce nechat odejít. K této události došlo už před několika lety. Tehdy jsme se s rodinou přestěhovali do menšího domečku na kraji vesnice. Dům měl už hodně za sebou a bylo v těm nutné udělat mnoho oprav. Rozhodnutí, které nám změnilo život Když nám v našem bytě začalo být těsn

Můj muž je o patnáct let mladší než já, takže jsem svým způsobem počítala s tím, že mě jednou vymění za mladší model. On mé očekávaní předčil! Vždy jsme žili aktivním životem. Vášeň pro sport, kulturu i cestování nás spojovala. Nemohla jsem mít děti a můj muž je nikdy nechtěl. Obávala jsem se však, že s věkem na něj třeba nějaké otcovské touhy přijdou. I proto jsem byla připravená také na varia

Celý život jsem pro něj dýchala. Vychovala jsem ho sama, obětovala mu mládí i vlastní štěstí. Pak ale do jeho života vstoupila jiná žena a z mého syna se stal téměř cizí člověk. Honza přišel na svět jednoho parného červnového večera. Byla jsem mladá, vyděšená a šíleně šťastná. A sama na všechno. Celých devět měsíců jsem ho nosila pod srdcem a slibovala mu, že ho budu vždycky chránit. Že tu vždy

Když jsem přišla na to, že jsem celý rok žila ve lži, bylo to, jako bych se propadla do ledového, zamrzlého jezera. Takový podraz jsem nečekala. Rok jsem žila ve lži. Ne v nějaké malé, kterou člověk časem přejde, ale v té nejodpornější, jakou znám. Byla středobodem mého vesmíru Po smrti manžela jsem zůstala sama. Syn žil v Plzni a dcera kousek ode mne, ale měla vlastní starosti. Nejvíc js

Václava jsem zprvu znala jen z Jitčina vyprávění. Byl to podle ní ten nejbáječnější mladý muž. Urostlý, vtipný a bystrý. Říkám to nerada, ale přebrala jsem kluka kamarádce. Dobře vím, že se to nedělá, ale bylo to zkrátka silnější než já. Zprvu jsem ho vůbec neznala, jen z jejího vyprávění. Podle Jitky byl Václav ten nejúžasnější kluk pod sluncem, vysoký, štíhlý, hezky oblečený, s krásným úsměve

Minulost je potřeba nechat spát, netrápit se tím, co mělo být, a nebylo, nebo co nemělo být, a bylo. To bychom se jinak úplně utrápili. Nikdy jsem se tak úplně nesmířila s faktem, že jsme se s Alešem rozešli. Skoro pořád jsem na něj myslela. Neodpustila jsem mu tehdy, že si našel holku, i když mi přísahal, že to byl omyl, jakási zaslepenost, a že spolu ani nic neměli, jen byli párkrát na víně a

Nechápu, jak se mohlo stát, že jsme se s manželem tak pohádali. Pak jsem ale vysledovala, že tohle datum mi nesvědčí. Vždycky přinese problém, nebo dokonce neštěstí. S manželem žijeme ve vztahu čtyřicet let. Dá se říct, že jsme se nikdy moc nehádali. Přesto se nám stalo před několika měsíci, že jsme se poštěkali tak, že jsem myslela, že od něj odejdu. Nechápu, jak se to mohlo stát. Takové emoce

Nakoupila jsem vnučce barvičky a ona celé prázdniny malovala. Obrázky jsem pověsila do ložnice, a poté se začaly dít divy. Vrátila se mi ztracená síla. Do důchodu jsem vstoupila plná nápadů. Radovala jsem se, že si budu konečně užívat zahrádky a hlavně šestileté vnučky, u které jsem cítila, že se povedla po mně. Rozuměla jsem si s ní mnohem více, než se svými dětmi. Jako já moc ráda malovala, n