Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát něco takového. Ale svědomí mě tlačí a také strach, že se na to konečně přijde. Příliš dlouho mi vše prochází. Pracuji v kanceláři okresní pobočky jedné pojišťovny. Je mi přes padesát, jsem rozvedená a syn už dávno bydlí sám. V práci jsem už víc než dvacet let a všichni mě berou jako samozřejmost. Neviditelná, spolehlivá, vždy ochotná. A právě v tom je ta fint

Naši jedinou dceru jsme s manželem bezmezně milovali. A to byla asi ta chyba, protože nás bez výčitek připravila o střechu nad hlavou. Vše, co jsme kdy dělali, dělali jsme s nejlepšími úmysly. Dlouho jsem nemohla otěhotnět a nakonec se to povedlo jen díky umělému oplodnění. Naše dcera byla náš splněný sen! Dali jsme jí vše Dělali jsme, co jsme jí na očích viděli. Ano, dnes vím, že to bylo

Když se dnes ohlédnu za svým životem, vidím jen jedno: svoji sestru Hanu, která mi vzala vše, co mi bylo kdy drahé. Píšu to s těžkým srdcem, protože i po tom všem, co mi udělala, ji mám ráda. Ale musím to ze sebe dostat, protože ten pocit křivdy mě už roky dusí. Hana byla vždycky ta, která zářila, a já jsem v jejím stínu mizela. Hana je o tři roky mladší a vždy byla krásnější, vtipnější, oblíbe

Jsem typická popleta s hlavou v oblacích. Občas mám dojem, že vesmír má se mnou speciální plán. Jedna náhoda mi změnila život. Můj den obvykle začíná horečným hledáním klíčů nebo telefonu. Často běžím do práce se snídaní v ruce a snažím se nevypadat jako ztělesnění chaosu. Přesto zůstávám optimistická, protože každá „katastrofa“ je pro mě také novým dobrodružstvím. Jednou se mi ale stalo něco o

Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít dítě. Ta ne­odolatelná touha přišla až s ním. Přitom to nebyl žádný prvopláno

Od dětství jsem měla vždycky navrch já. Musela jsem být za hvězdu. Když mě ale opustil manžel, nesnesla jsem pomyšlení, že je sestra šťastná. V dětství jsem byla za tu chytřejší a šikovnější já. Byla jsem o dva roky starší a celá rodina si povídala, že jsem to já, kdo vybral ty nejúžasnější geny v celém příbuzenstvu. Nebyla jsem totiž pouze lepší než moje sestra Alice, ale také než všechny moje

Jsou to tři roky, co sdílíme naši venkovskou usedlost s přírodními úkazy Pajdou a Rajdou. Jsou sehraná dvojka, jaká se jen tak nevidí. Všechny hříchy jim ale odpustíme. Když jsme s manželem nastoupili do důchodu, rozhodli jsme se, že prodáme byt a pořídíme si domek na vesnici. Měli jsme tehdy tříletého pejska Pajdu a řekli jsme si, že si k němu pořídíme ještě jednoho psího parťáka. Doslechli js

Na porevoluční podvody jsem nebyla připravená. Nechala jsem se zlákat výhodnými nabídkami a naletěla. Dnes už ničemu nevěřím, můj muž také ne. Dodnes jsem jako Alenka v říši divů z toho, čeho všeho jsou schopni podvodníci. Na začátku devadesátých let se vyrojily různé firmy, které nabízely lákavé předváděcí akce. Manželovi se to tehdy náramně zalíbilo, nosil domů různé letáky, kde nás zvali na

Naše městečko zřejmě obcházejí keltští druidové. Nikdo tu nejde raději po setmění ven. Žádný člověk je sice neviděl, věříme na ně ale všichni. Celý život bydlím na místě, kde na nedalekém kopci stávalo keltské hradiště. I když městečko žije moderním životem, zvláštní energie z dob pohanů se tu koncentruje. Například do restaurace u náměstí není radno chodit po půlnoci. V té době se tam citelně

Kdysi zde prý býval a jeho voda léčila. Pak ten pramen zmizel. Objevil se až po mnoha letech. Byla to živá voda? A kdo byla ta žena, kterou babička nazývala vílou? Ráda vzpomínám na pramen vody skrytý v kapradí v blízkosti mého rodného domu. Věřila jsem, že je kouzelný, a chodívala jsem si k němu omývat obličej. Takové prameny totiž přinášely podle různých pověstí nejen krásu, ale také zdraví.