Byla jsem tak moc zamilovaná. Chtěla stále dokola poslouchat Standovo vyznání a další důkazy o jeho velké lásce. Nakonec jsem ho podrobila zkoušce a to se mi ošklivě vymstilo. Znala jsem toho kluka ze střední. Chodil na průmyslovce o ročník výš a patřil mezi vyhlášené krasavce. Nelíbil se pouze mně, ale i dalším holkám ze školy. Naštěstí jich na průmyslovku nechodilo zase tak moc, tak jsem měla

Býval to hodný kluk. Nechápu, co se to s ním v období dospívání stalo, najednou se chytil divné party a v okolí máme o hanbu postaráno. Vím, že každý mladý člověk má problematické období, kdy neposlouchá rodiče a dělá bláznivé věci. Ani já nebyla jiná. Jenže můj vnuk to přehání! Dělá věci, které vrhají na celou naši rodinu ošklivý stín. Vždycky jsme si zakládali na dobré pověsti. Manžel je inže

Libuška je od narození velmi vážně nemocná, lékaři byli bezradní. Splnění jejího snu ale nadějně oddálilo nešťastný konec. Moje vnučka se bohužel narodila s nevyléčitelnou nemocí. Už od jejího narození tak nastala pro její rodiče pekelná jízda. Neustále s ní chodili po všech možných vyšetřeních. Zvlášť dcera se jí maximálně věnovala a všichni jsme se snažili dělat maximum. Nový obchod Mal

Být hodná holka, co jen sedí v koutě a mlčí, se nevyplácí. Musela jsem překonat to, co mě moje máma a babička učily. Vzepřela jsem se, konečně! Když mi bylo devatenáct, měla jsem maturitu za sebou a celý život před sebou. Mohla jsem s ním naložit po svém. Když se tak dívám sama na sebe s odstupem času, klepu si na čelo, jak jsem mohla být tak hloupá a naivní, a tak propásnout mnoho skvělých živ

Se starším bráchou jsme zůstali sami, staral se o mě, byla jsem mu za to nesmírně vděčná. Tedy jen do doby, než mi začal odhánět ctitele. Byl smutný, uplakaný podzim. Byli jsme s bráchou na hřbitově. Máma umřela, když mu bylo dvacet a mně čtrnáct. Jeho zásluhou jsem nemusela do děcáku. Staral se o mě dojemně a vzorně, na to, že byl skoro ještě kluk. Pečoval o mě, i když už jsem dosáhla dospělos

Každý si prý hluboko v sobě nese svůj minulý život. I mně se jednou vybavila krásná vzpomínka na mé dávné já. Od nejútlejšího dětství milovala zimu a mráz. Když venku mrzlo a všichni se klepali zimou, mně bylo příjemně. Nikdo v okolí mi nerozuměl. Říkali, že jsem zvláštní. Že by to byl nějaký gen po předcích, to se nikomu nezdálo, protože v mé rodině nebyl člověk, který by se rád válel ve sněhu

Sám osud mě zřejmě dovedl až k té astroložce, která pro mě měla dobré rady. Zprvu jsem tomu ale nevěřila. Nikdy by mě nenapadlo vypravit se pro radu za nějakou kartářkou nebo astroložkou před jakýmkoli životním rozhodnutím. Zastávala jsem názor, že jaké si to člověk udělá, takové to má. Nikdy jsem žádnou vědmu nenavštívila. To, co se tehdy stalo, byla velká náhoda. Chystala jsem se na služební

Nikdy jsem prababičku nepoznala, přesto o ní vyprávěla celá rodina. Byla ze slavného rodu bylinkářek, říkalo se o nich však, že to byly čarodějnice. O prababičce Bohunce jsem slýchala ne­uvěřitelné příběhy. Říkalo se o ní, že měla zelené ruce, dokázala vypěstovat léčivé bylinky a namíchat takové směsi, po kterých by prý i mrtvý vstal z hrobu. Moje maminka o ní mluvila s velkou láskou, protože u

K tomu malému loveckému zámečku se váže vyprávění o paní baronce, která nad všemi drží ochrannou ruku. Pomohla i mé dceři. Ten zámeček je nenápadný, vědí o něm pouze místní. Skrývá se v lesíčku na úpatí Krušných hor. Nechal jej postavit jistý baron pro svou mladou ženu. Byla tak hodná, že se o ní říkalo, že to je samotný anděl, který se snesl na zem. Pro každého měla laskavé slovo. Baron byl o 

Byla jsem rozmazlená a zhýčkaná, myslela jsem si, že na co pomyslím, to se mi splní. V tanečních jsem pochopila, že tomu tak není. Táta měl kolegu, z něhož se časem vyklubal jeho nejlepší kamarád. Spřátelily se i naše rodiny, jezdívali jsme spolu na výlety, jednou jsme byli dokonce v Bulharsku stanovat, leccos jsme podnikali. No a ten kolega měl syna, jmenoval se Jarda, byl o rok starší než já.