Byla jsem vždycky tak vyrovnaná a rozumná! Jenže pak přišla tragédie, se kterou jsem se nedokázala vyrovnat jinak, než pitím. Bylo mi čtyřicet a už jsem v dítě ani nedou­fala. Říkala jsem si, že jsme s mým mužem Tomášem čekali moc dlouho. Oba jsme chtěli vystudovat vysokou školu a pak se hmotně zajistit. Pak se mi ale už nedařilo otěhotnět. Ale nakonec se stal zázrak a narodila se Kristýnka. Vš

Když se dostala vnučka Hanička do problémů a lékaři i rodiče nad ní lámali hůl, vzala jsem si ji do péče já. V přírodě a mezi zvířaty přišla na jiné myšlenky. Krátce po základní škole se u mé vnučky Hany projevila psychická nemoc, která ji dovedla až do léčebny. Vždycky se cítila být jiná. Byla uzavřená, v křeči, neuměla se projevovat před lidmi. S věkem se to jen horšilo. Haně se v hlavě začal

Babičku Milušku měl každý rád. S velkou láskou se starala o lidi, zvířata i svou zahrádku. Když zemřela, všechny rostliny uvadly a i nebe plakalo. Byla vždy usměvavá, plná radosti a životního optimismu. Babičku Milušku musel milovat každý, lidé i zvířata. Na dvorku měla kromě dalšího zvířectva vždycky i několik toulavých koček, které se spokojeně vyvalovaly a ona je láskyplně krmila a pečovala

Moje mladší sestra se nečekaně odhlásila z domu našich rodičů a přestala nás navštěvovat. Netušila jsem, že se dostala do strašných potíží. Maruška byla vždycky spolehlivá a hodná holka. Byla takové naše sluníčko. Po střední škole odešla pracovat do Prahy, stále ale domů jezdila a říkala, že se do rodného domu jednou vrátí natrvalo. Ale pak si najednou z nepochopitelných důvodů doma odhlásila t

Jako chudí novomanželé jsme byli vděční za každý kousek nábytku. Do bytu jsme si tak nasadili nebezpečného démona. Nebyli jsme na tom finančně dobře. Jako každý, kdo v manželství začíná. Zařízení do bytu jsme dostali od známých a příbuzných a počítali s tím, že si postupně pořídíme věci nové. Šlo to pomaleji, než jsme chtěli, a tak se nám televize od rodičů porouchala dříve, než jsme stihli uše

Lékaři neviděli šanci na uzdravení. Přesto začal můj otec bojovat. Vsadil na léčivé energie, a to mu nejen zachránilo život. Můj tatínek byl už starý pán. Lidé z okolí, kteří ho znali, mu říkali Človíček. Prodělal těžkou nemoc a jako zázrakem se z této choroby zmátořil. Ve chvíli největšího zoufalství se upnul na knihu Jóga prstů, velmi pečlivě procvičoval jednotlivé pozice a cviky, čímž si sam

Stála jsem na nádraží a čekala na vlak domů. Na nástupišti jsem zahlédla muže, ze kterého jsem nemohla spustit oči. Jsme na tomto světě pouze jednou, nebo jsme už kdysi před mnoha lety žili? A až jednou zemřeme, vrátíme se sem znovu v jiném těle? Věřím na minulé životy Lidé, kteří věří na převtělování, říkají, že stačí někoho vidět a hned poznáte, že jste se museli potkat už někdy v dávné

Když mi bylo šedesát, myslela jsem si, že je můj život už pevně daný. Jenže pak přišla zpráva, která všechno změnila. Bydlela jsem v malém domku na kraji města, obklopená zahrádkou, kterou jsem léta pěstovala. Všechno bylo, jak má být. Klid, rutina, občas návštěva syna a vnoučat. Potom přišel šok! Měla jsem se vystěhovat! Netušila jsem, že mě čeká nový začátek plný radosti. Rozhodnutí mě zas

Nikdy jsem si nemyslela, že v mém věku ještě narazím na někoho, kdo mi obrátí život naruby. Dnes o ní mluvím jen jako o mrše. Milena vždy vystupovala jako žena, která ví, co chce. Byla upravená, vždy s nejnovějším účesem, uměla lidi pobavit, vtipkovala a vůbec působila velmi sebevědomě. Pro nás ostatní, šedé myšky po padesátce, byla jako zjevení a my ji skrytě, nebo i otevřeně obdivovaly. Um

Nikdy bych si nepomyslela, že něco takového dopustím. Nejsem typ, co střídá chlapy nebo vede dvojí život. Ale najednou v tom jsem. A čím déle to trvá, tím víc se v tom topím a neumím se z toho vyvléct. S Petrem jsme se znali roky. Byl můj nadřízený v reklamní agentuře, kde jsem dělala grafičku. Skvěle jsme si rozuměli, ale byl to vždy jen profesionální vztah. On měl rodinu, já taky. Když odešel