Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb

Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid

Sedím u kuchyňského stolu a dívám se na stěnu, kde kdysi visely dětské kresby. Dnes tam je kalendář. Mé dny plynou stejně. Jen tiše, bez rytmu. Venku prší. Déšť stéká po skle jako slzy, které už nemám sílu vyplakat. Ono i plakat je zbytečné. Dospěla jsem k tomu, že některé věci už prostě jen jsou, jiné zmizely. Je stáří, zmizely radosti z let dávno zpět. Píši na stole, který pamatuje víc než já

Pobyt v hotelu se proměnil v noční můru. Probudila jsem se, abych zabránila neštěstí. Mé dítě si vybral nebezpečný duch. K tomu letnímu pobytu jsem se nechala zlákat kamarádkou. Byl to ozdravný pobyt pro postižené děti, a já v něm měla zajistit příjemné večery s cvičením a meditací pro maminky a babičky. Svou malou dceru Kristýnku jsem vzala s sebou. Zabydlely jsme se na zámku s velkou zahradou

U našeho domu byla stará vrata s různými ornamenty. Mezi nimi kraloval tento velký pták. V noci létal na okno a sledoval nás. Když naši rodiče tu vilu s velkou zahradou kupovali, hned jsem si té zvláštní ozdoby na vratech všimla. Byl to havran. Tajemné a pro někoho ponuré zvíře. Babička se okamžitě pokřižovala, když ho uviděla. Moji rodiče tomu ale nepřikládali žádnou váhu. Budil v nás strac

Zdraví mě zradilo a já už byla bezradná a zoufalá. A pak mě náhle napadlo jít do kostela a požádat o pomoc vyšší síly. Trápily mě zdravotní problémy a já nedoufala, že se jich někdy zbavím. Operace mi nepomohla a já nevěděla, jak potíže řešit. Už mi mnoho jiných možností nezbývalo. Zázrak mi pomohl z bezvýchodné situace Smiřovala jsem se se svým osudem, a pak se přece jenom něco stalo. Ně

Myslela jsem si, že mám svého muže jistého. To já měla vždycky ve vztahu navrch. Byl to šok, když jsem ho viděla s jinou. Musela jsem zasáhnout! Pravdou je, že jsem to přeháněla, nechovala jsem se ke svému muži nejlépe. Láska už vyprchala, občas jsem na svého Jardu zavrčela a občas měl studenou večeři. Byl to tichý samotář, moc toho nenamluvil, taky si nikdy nestěžoval. Když mi bylo čtyřicet, n

Své děti jsme vedli k poctivosti. Nikdy jsme s nimi neměli problémy. Když se z mé vnučky stala zlodějka, byl to šok pro celou rodinu. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi křičet na celé kolo, že tomu nevěřím a nemůže to být pravda! Moje milovaná vnučka Ivanka byla ve škole nařčená, že krade. Ve třídě se ztrácely věci už delší dobu, byly to samé drobnosti, ale nakonec si na zloděje učitel pol

Měla jsem nemocnou páteř a lékař nám poradil, že skvělou terapií by byla jízda na koni. Jenže, kde ho vzít? A tak děda vymyslel řešení. Narodila jsem se v malém městečku na Vysočině. Byla jsem třetí dítě a dost jsem tím trpěla. Nejenže jsem měla pocit, že rodiče stále upřednostňují mé starší sourozence, ale hlavně jsem byla od narození nemocná. Takové neduživé dítě. Maminka na tom taky nebyla p

Do našeho kolektivu přišla nová posila. Byla neschopná, a ještě k tomu nafoukaná. Všichni nad ní zlomili hůl, mně jí ale začalo být líto. Když vstoupila Markéta do dveří, všem se zatajil dech. Už od pohledu bylo vidět, že to s ní nebude lehké. Nosánek měla nahoru, a jak dosedla k pracovnímu stolu, začala bubnovat dlouhými nehty do klávesnice. Pak si pustila z mobilu hudbu. Když ji kolegyně u