Když se narodil můj mladší bratr, rodiče byli šťastní. Jenže jejich radost netrvala dlouho. Lékaři brzy zjistili, že nikdy nebude jako ostatní děti. Ortel lékařů byl nekompromisní. V podstatě pomyslně říkal: „Váš chlapec nikdy nebude samostatný, nebude chodit do běžné školy, nebude jednou bydlet sám ani si nezaloží vlastní rodinu.“ Potřeboval pomoc při každé maličkosti a bylo jasné, že ji bu

Po generace pronásleduje muže v našem rodě tragický osud. Chtěla bych tomu řádění temných sil udělat jednou provždy konec. Je to už více než padesát let, co jsem se zamilovala do Josefa, a toho jsem si vzala. Vůbec toho nelituji, naopak si jsem jistá, že právě on je ten pravý. Máme tři děti, dvě dcery jsou šťastně vdané, jen syn nám dělá starosti. V naší rodině totiž řádí prokletí, které klátí

Moc jsem takové schopnosti nevěřila – číst budoucnost z kávové sedliny! Co to je za výmysl? Přesto mi ta žena řekla velké tajemství! Na tu věštbu jsem se nechala nalákat od kolegyň z práce. Všechny u dotyčné ženy už byly a shodly se na tom, že prý dokáže nahlédnout do budoucnosti i minulosti. Brala jsem to s rezervou, protože jsem na věštění nikdy příliš nevěřila. Když mi ale řekla, že mám prob

Není asi člověk, který by alespoň jednou za život nezatoužil mít nadpřirozené schopnosti. Mně se to před deseti lety na krátkou dobu přihodilo. Celý život jsem byla přesvědčená o tom, že magie a kouzla patří jen do pohádek a že ve skutečném životě se nic nadpřirozeného stát nemůže. Jenže jsem se spletla. Musíte to sami zažít Některým věcem však člověk uvěří až tehdy, když je prožije na vl

Odešel a já na to nebyla připravená. On byl ten, kdo se staral o účty a o praktickou stránku života. Bez něj jsem ztracená, a hlavně bez koruny. Když Hubert zemřel, bylo to nečekané. Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, i když poslední dobou vypadal unaveně. Žádné dlouhé loučení, žádná poslední slova. Jednoho rána prostě odešel a nechal mě tu samotnou. Naše poslední chvíle byly obyčejné, téměř b

S Petrem jsme spolu žili hromadu let a já si myslela, že máme dobré a stabilní manželství, jaké lidé, kteří se pomalu chystají na důchod, mívají. Pravda byla ale jiná. Divoké city prvních let už dávno vystřídalo hluboké přátelství, jistota a vědomí, že se jeden o druhého můžeme opřít. S Petrem jsme spolu byli přes dvacet let a já měla pocit, že ho znám lépe než kohokoli jiného. Naším největším

S věkem prý člověk získává nadhled nad životem a dokáže odpustit různá životní zranění. Mně se to tedy zatím nepodařilo. Pracovaly jsme spolu v textilce. Já a Helena. V té době jsem již byla vdovou se dvěma dětmi, které mi po manželovi zbyly spolu s dluhy. Helena byla krásná, svobodná, vtipná. Vždycky mě dokázala rozesmát, když jsem brečela nad prázdnou ledničkou a svým osudem. „Liduško,“ říkal

V kurzu němčiny pro seniory, kam jsem se přihlásila, jsem potkala báječného muže. Zakrátko jsme tvořili šťastný pár. S kamarádkou jsme byly na nákupu v Německu. V obchodě jsme viděly, jak se nějaký muž snaží domluvit s prodavačkou ohledně reklamace. Pán moc německy neuměl, moje a kamarádky němčina sice taky nebyla žádná sláva, ale snažily jsme se mu pomoct. Nakonec se to zdárně vyřešilo, popřál

Najednou na mě padla únava a nemoci útočily ze všech stran. Propadala jsem beznaději. Anička mi přivezla z cest nilský kříž, a ten odvrátil zlo. Zase mám radost ze života. Myslela jsem si, jako asi téměř každý, že se mě to netýká. Když mi ale lékař oznámil, že nález na tlustém střevu je pozitivní, doslova se mi podlomila kolena. Ochromená strachem jsem odcházela z nemocnice, šla ulicí a loučila

Pověsti o tom místě jsme se všichni smáli. Procházka mě ale přesvědčila, že tam je silná negativní energie. To místo stále dychtí po krvi a neštěstí. Bylo mi devatenáct a měla jsem čerstvě po maturitě, když jsem vyrazila za svou pratetou na vesnici. Měla mě ráda a zvala mě během každého telefonátu, abych za ní přijela. Bydlela na kraji vesnice pod šibeničním vrchem. Jako děti jsme si z toho mís