Celý život jsem si vystačila sama. Až vážná nemoc mi ukázala, že největším bohatstvím nejsou peníze ani vlastní byt, ale člověk, který je ochotný podat pomocnou ruku. Vždycky jsem byla spíš samotářka. Nepotřebovala jsem kolem sebe partu kamarádek ani partnera. Stačily mi knihy, práce a hlavně klid. Hned po studiích jsem odešla z rodného města, protože jsem nechtěla žít tam, kde každý ví o každé

Celých šedesát let jsem žila s vědomím, že někde na světě chodí člověk, který má stejnou krev jako já. Jen jsem si už nedovedla vybavit jeho tvář. Byli jsme ještě malí, když jsme s mým o šest let mladším bratrem Pavlem přišli o rodiče. Maminka podlehla těžkému zápalu plic a tatínek se ze žalu upil k smrti jen pár měsíců po její smrti. Pamatuji si to mrazivé listopadové odpoledne, jako by to byl

Na to, že o mě opačné pohlaví má zájem, jsem byla zvyklá. Jen jsem nějak nepočítala s tím, že to jednou skončí a já zůstanu úplně sama. Když mi bylo dvacet, rychle jsem zjistila, že se svět usmívá mnohem víc na hezké ženy. Muži mi nosili květiny, zvali mě na večeře a ochotně řešili problémy, se kterými se jiné musely trápit samy. Neříkám, že jsem toho cíleně zneužívala, ale brzy jsem si zvykla,

Už jsem ani nedoufala, že mě něco tak krásného potká. Až v pětapadesáti jsem zažila lásku na první pohled. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Oba jsme byli mladí a byl to tak říkajíc sňatek z rozumu. Rodiče nás dali dohromady, Toník byl dobře zaopatřený mladý muž. Manželství nám oběma moc nesvědčilo, brzy jsme zjistili, že máme oba úplně odlišné zájmy. Toník se dal na kariéru a náš vz

Ze spaní mě probudil neznámý muž. Vypadal jako princ. Měl nádherné šaty a také šperky. Vyvedl mě z pokoje ven, v kuchyni totiž začalo hořet. Stalo se to už moc dávno. Byla jsem malá holčička, měla jsem hlavu plnou snů a krásných představ. Samozřejmě jsem si snila o princi na bílém koni a taky o tom, jaký bude jednou můj život. Maminka mě tehdy dávala hlídat babičce Marušce, která bydlela na kra

Už jako malé holce mi babička říkala, že voda v naší studánce má léčivou moc. Kdo se z ní napil, nebo si natrhal bylinky kolem, tomu se ulevilo. Ráda vzpomínám na své dětství a na studánku, která se ukrývala v trávě za babiččiným domem. Babička tvrdila, že ta voda je léčivá. Když jsem byla malá, tak mi z ní vařila čaj. Říkala, že ho musím pít, protože je z kouzelné vody, která mě uzdraví. Je

Když se ukázalo, že si manžel našel milenku, rozhodla jsem se trpělivě vyčkávat, přesvědčena, že se dříve či později vrátí k rodině. Možná je to jedna z nejtěžších věcí na světě. Ale každý, kdo s tím má nějaké zkušenosti, se zapřísahá, že pokud odpustíte, znatelně se vám uleví. Když se ke mně doneslo, že si manžel pořídil milenku, zaťala jsem zuby a rozhodla se počkat, až ho poblouznění přej

Seznámila jsem se s Láďou na babiččině zahradě, kam přišel pomáhat s porážením stromu. Babička mě před ním ale varovala... Babička se mě často ptávala, kdy se už konečně vdám. Dost mě to deptalo, protože mi bylo, dejme tomu, sedmnáct nebo osmnáct a na vdavky jsem nemyslela ani za mák. Z dnešního pohledu to chápu, přála si dočkat se pravnoučátka, ale tehdy mě to rozčilovalo. Odsekávala jsem b

Manžela mám úžasného a děti taky. Žila jsem šťastný život. Všichni mě zahrnovali láskou. Nemohla jsem jim říct tu smutnou zprávu. Pamatuji si ten den, jako by to bylo včera. Lékař v nemocnici mi s vážnou tváří oznamoval, že mám nádor. Věděla jsem, jak moc tou zprávou ublížím těm, kteří mě milují. Netrápila jsem se tolik svou nemocí, jako tím, jak moc budou trpět moji blízcí. Několik dnů jsem ne

Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi. Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici. Měli mě tam rádi, protože se tam všichni znali a učitelé věděli, jak těžké dětství mám.