Od první chvíle, co jsme se potkaly, jsme si vjížděly do vlasů. Myslela jsem, že po letech ta zášť vychladla, ale ne. I na stará kolena si jdeme po krku. Začalo to už ve školce. Máňa se najednou objevila ve dveřích, a jak jsem ji spatřila, nesnášela jsem ji. A to tak, že jsme se ještě ten den popraly o panenku. Najednou jsem se nemohla dočkat, až půjdu do školy, a zbavím se jí. Jenže to děsivé

Otec tvrdil, že bude mít z mého bratra smrt. Byl úplně jiný než my všichni na vsi. Měl ambice, chtěl studovat a to mu táta nemohl odpustit. Táta i máma měli, jak se říká, tvrdé palice, často se hádali a já si s nimi nezadala. Snad proto mi táta dával přednost před bráchou, který byl tichý a zakřiknutý. Poprvé se bratr našim postavil, až když končil základku. Oznámil, že půjde na gympl. „Mám

Můj život se rozpadal jako domeček z karet. Měla jsem pocit, že nic hezkého už mě nikdy nepotká, až jsem našla poklad ve staré šperkovnici. Rány osudu, těm se neubrání nikdo. Do mě jedna pořádná udeřila v mých pětačtyřiceti letech. Manžel si našel jinou ženu, mladší syn odešel do ciziny, a ten starší se potýkal s velkými finančními problémy. Jeho firma se začala řítit ke dnu, a já mu nedokázala

K tomu rybníku chodívám odmalička, jsem zdatná plavkyně. Jednou se mi ale zjevila ve snu moje mrtvá teta a varovala mě, abych do té vody už neskákala. Věděla víc, než já! Byla jsem vždycky hrdá na to, jak skvělá jsem plavkyně. Ve vodě jsem se cítila jako štika, v mládí jsem dokonce jezdila na různé závody v plavání, reprezentovala jsem školu. Trénovala jsem u nás ve vesnici, kde jsme měli ma

Když se moje kamarádka vdávala, byla jsem jí na svatbě za svědka. Bylo pro mě těžké si připustit, jak moc je mi ženich sympatický. Celý život jsem hledala lásku, ale marně. Vdala jsem se za agresivního opilce, který neměl se svými blízkými ani za nehet soucitu. Když se vracel k ránu z hospody, míval špatnou náladu, řval, hulákal, proklínal všechny a všechno kolem sebe, hlavně mě. Po nocích j

Když jsem odešla do důchodu, můj život se výrazně zpomalil. Ale našel se člověk, který ho mohl zrychlit… Najednou jsem měla spoustu času sama pro sebe. Zpočátku mi to vyhovovalo. Věnovala jsem se zahradě, četla knihy a občas se sešla s několika známými. Jenže většina mých přátel měla vlastní starosti, rodiny nebo zdravotní problémy, a tak jsme se nevídali tak často jako dřív. Čím dál více jsem

Před několika lety jsem si začala všímat, že se moje vnučka Karolína mění. Přestala být sdílná jako dřív... Karolína byla od malička moje radost. Často byla u mě, povídaly jsme si, chodily na procházky a měla jsem pocit, že si navzájem rozumíme. Byla chytrá, zvídavá a dokázala si získat sympatie téměř každého. O to těžší pro mě bylo sledovat, jak se mezi námi postupně vytváří odstup. Snažila js

Pamatuji si to dobře. Blížila jsem se ke třicítce a měla pocit, že mi život utíká mezi prsty. A tak jsem se přestěhovala. V menším městě, kde jsem vyrůstala, jsem si nedokázala představit svou budoucnost, a tak jsem se rozhodla začít jinde. Šla jsem do velkoměsta. Kde jinde bych našla to, po čem jsem toužila? Praha mi nabízela vše. Netušila jsem, jak moc se moje představy budou lišit od reality

Po tchánově smrti jsme se s manželem nastěhovali do jeho domu. Třetí noc se zničehonic pustila televize a gramofon. Když Zbyškovi po dlouhé nemoci zemřel tatínek, oba jsme to obrečeli. Bylo mu lehce přes devadesát a jeho přítomnost jsme začali velmi brzy postrádat. Zbyšek, jakožto jediný dědic, získal jeho starý domeček, kam jsme se nastěhovali. Když jsme se s jeho otcem vídali, většinou jezdil

Oběti zločinu se mohou o spravedlnost hlásit i z onoho světa. Tato domněnka možná stojí i v pozadí tohoto příběhu. Stalo se to už před více než dvaceti lety, ale dodnes jde o nevyřešenou a děsivou záhadu. Týká se mojí kamarádky Magdy, bývalé kolegyně, se kterou jsem se scházela i poté, co změnila zaměstnání. Byla to moc hodná a milá ženská, pokaždé jsme si měly co říct. Nakonec zůstala bez p