Osud si s námi pohrává, kdykoli se mu zachce. To, co bylo včera, nemusí být dnes. A tak tomu je i s naším zdravím. Problémy přišly náhle! Po šedesátce jsem byla stále energická ženská, která neměla žádné vážnější problémy. Byla jsem hrdá na to, že neberu žádné prášky, jezdím na kole a mám permanentku na plavání do bazénu. Stejně na tom byl i můj muž, dokonce jsme měli partičku, se kterou jsme c

Můj vnuk Adam byl vždy hodný a usměvavý chlapec, který nikdy neváhal podat pomocnou ruku. Jednou mu ale síly málem nestačily... Přišlo to náhle a nečekaně, život je křehký a smrt tak rychlá! Scházelo málo, a mohla jsem dnes číst vnukovo jméno na našem hřbitově. Náš Adam studoval střední školu a byl až po uši zamilovaný do spolužačky Haničky. Plánovali si, že se po maturitě vezmou. Pravidelně

Do nemocniční čekárny jsem přišla o něco dřív. Byla tam jen jedna žena. A toto setkání mi změnilo život. Sedla jsem si naproti ní. Krátce jsme se na sebe usmály a každá se začetla do svého časopisu. Od první chvíle jsem měla zvláštní pocit. Ta žena mi byla něčím povědomá. Nebylo to tím, že bych ji znala, spíš jsem měla dojem, jako bych se dívala na někoho, koho jsem už někdy dávno potkala. N

Růže byly moje radost. Proto mě zabolelo, a pak i rozčílilo, že si někdo dovoluje mi je krást! Některé keře jsem měla víc než dvacet let, jiné jsem dosazovala postupně, když se objevila nová odrůda, která mě zaujala. Na jaře jsem je pečlivě stříhala, v létě zalévala za svítání a každý nový květ mě potěšil stejně jako poprvé. Nešlo jen o zahradu, bylo to moje místo, kde jsem si čistila hlavu, od

Když mi přišla pozvánka na padesáté výročí maturity, několik dní ležela na stole. Pořád jsem přemýšlela, jestli tam vůbec chci jít. Se spolužáky jsme se moc nescházeli. Nebyl čas a hlavně nikdo nechtěl být iniciativní. Jenže pak tu bylo kulaté výročí, 50 let. A to se holky chopily příležitosti a uspořádaly sraz. Když mi přišlo pozvání, znejistěla jsem. V hlavě jsem se okamžitě vrátila do mýc

Jednoho dne mi dcera Terezka řekla, že chce jet navštívit babičku, která žije na Šumavě. Zarazilo mě to. Nikoho takového jsme v naší rodině neměli. Naše pětiletá dcera Terezka měla vždycky divokou fantazii. Už odmalička milovala svět pohádek. Každou chvilku mi říkala, že se jí zdálo o jednorožcích, krásných princeznách, statečných rytířích a létajících dracích. Vymýšlela si fantastické příbě

Loni v zimě jsem prožila něco děsivého. Ve sklepě domu jsem zaregistrovala záhadné kroky a stíny, které mě „sledovaly“. S manželem Pavlem bydlíme už několik let v jedenáctipatrovém domě úplně nahoře. Máme malý byt a hojně tedy využíváme sklep. Je prostorný a vejde se tam spousta věcí. Zbývaly už jen dva týdny do Vánoc a zrovna napadl sníh. A protože máme dvě malá vnoučata, chtěla jsem je vzí

S manželem máme dvě děti a dokonce jsme už prarodiči. Mohla bych žít normálně, nebýt jedné zásadní změny, která mi nabourala mysl. Živím se jako mzdová účetní a konec měsíce je pro mě vždy velice psychicky náročným obdobím. Od té chvíle, co máme vnoučata, mi dcera čím dál častěji volá o pomoc, co se hlídání týče. Dalo by se říct, že jsem lítala jen do práce nebo k dětem. Cítila jsem se stále

Vždycky jsem si myslela, že po výchově vlastních dětí mě už v životě nemůže nic překvapit. Byl to omyl! Jenže vnoučata mě přesvědčila o opaku. Můj syn mi na víkend nechal na hlídání sedmiletého Tobiáše a pětiletou Nikolku. Miluju je nade vše, ale po dvou hodinách v jejich přítomnosti mívám pocit, že naším domem prošla demoliční četa. Ticho je prozradilo V sobotu odpoledne nastalo v domě p

Celý život jsem si vystačila sama. Až vážná nemoc mi ukázala, že největším bohatstvím nejsou peníze ani vlastní byt, ale člověk, který je ochotný podat pomocnou ruku. Vždycky jsem byla spíš samotářka. Nepotřebovala jsem kolem sebe partu kamarádek ani partnera. Stačily mi knihy, práce a hlavně klid. Hned po studiích jsem odešla z rodného města, protože jsem nechtěla žít tam, kde každý ví o každé