Manželství mé maminky bylo velmi nešťastné. Nechápu, jak to mohla s naším tátou tak dlouho vydržet, nechápala to ani její vlastní matka a mnoho našich známých. Můj život nebyl nijak růžový. Prostě se mi nevydařil. Máma, ta byla milá, pracovitá, starostlivá. Zato otec, to byl, jak to říct, prostě takový hulvát. Nevážil si naší mámy, ani nás, přestože jsme nezlobili a dobře se učili. Jak vypadal

Bylo mi té osamělé ženy a jejího dítěte líto, tak jsem s ní navázala přátelství. Moje laskavost a štědrost se brzy stala pro ni samozřejmostí. Po pěti letech manželství, když už jsme měli dvě děti, jsme dostali s manželem konečně byt. Nemuseli jsme už žít s jeho rodiči v jejich domku. Nedělalo to dobrotu. Zejména s jeho matkou jsem měla rozdílné názory na vše, nejen na výchovu dětí, vaření a st

I když moje maminka většinu života prožila ve městě, vždy vzpomínala na venkov, kde prožila dětství a mládí. Chyběla jí hlavně zahrádka. Maminka ráda vzpomínala na dětství a mládí v malé vesničce na Vysočině, kde měli její rodiče dům a mnoho zvířat. Na vesnici to milovala. Našla si ale kluka z města, mého tátu Josefa, a po svatbě se za ním přestěhovala. Získali městský byt na sídlišti. Za ba

Baculaté děti bývají terčem posměchu svých vrstevníků. Tak to bylo, je a bude. Můj syn o tom ví své. Nakonec se rozhodl, že všem vytře zrak. V rodině jsme všichni pěkně živení Moraváci, abych tak řekla. Vždy jsme si rádi dopřávali dobré jídlo, diety nám nic neříkaly. A je to nejen na mně, ale hlavně na mém muži, vidět. A náš syn Vašík se potatil. Celé dětství měl značnou nadváhu, za což se mu d

Topila jsem se. Bylo téměř jisté, že zemřu. Život mi však na poslední chvíli zachránila podivná zářící bytost z hlubin. O tom, že každý z nás máme svého anděla strážného, jsem sice četla, ale nevěřila tomu. Představa, že je mi neustále nablízku někdo neviditelný, kdo mě ochraňuje, mi přišla absurdní. Až v momentě, kdy jsem hleděla tváří v tvář smrti, se stalo něco, co bych označila za zázrak.

Manžel mi nečekaně zemřel. Po jeho odchodu jsem se uzavřela do sebe. Dělala jsem vše, abych brzy odešla za ním. Miloš byl mojí první láskou. Kráčeli jsme životem bok po boku dlouhých padesát let. Milovala jsem ho celým svým srdcem. Když před rokem zemřel, nemělo smysl žít dál. Smrt si nevybírá. Zcela neohlášeně si přišla i pro Miloše. Když jsem mu ráno nesla teplý čaj do postele, už nedýchal

S manželem jsme toužili po klidu a pohodě. Proto jsme si pořídili osamocený dům na kraji vesnice. Po nastěhování jsme ale zjistili, že v něm nejsme sami. Stejně jako já, i můj muž Rudolf se narodil v Praze. Proto bylo naším přáním pořídit si jednou domek na vesnici, kam bychom si mohli jezdit na víkendy odpočinout a v létě tam trávit třeba i více dní v kuse a kde bychom možná jednou mohli i byd

Když se mě lidé ptají, proč si nenechám pomoct a proč manžela neumístím do LDN, většinou jen sklopím oči. Ulevilo by se mi. Ale copak mohu? Vím, že to nemyslí zle. Mnozí mi říkají, že bych si konečně odpočinula, že bych se vyspala, že bych zase mohla chvíli žít i svůj život. Možná mají pravdu. Jenže oni nevidí to, co vidím já pokaždé, když se podívám na svého muže. Jiní by zradili, já se roz

Jedny z nejtěžších chvil v životě matky jsou ty, kdy vaše dítě není šťastné a život mu dává zabrat. A je jedno, kolik je dítěti let, vždy rodiče potřebuje. Byla sobota ráno a já jsem právě vytahovala ze skříně starý modrý kabát po mamince, který jsem si chtěla trochu upravit, protože přišel zase do módy. V tu chvíli zazvonil telefon. Volala má dcera Katka, kterou jsme čekali i s rodinou na v

Nečekala jsem, že jednou budu myslet na syna s tím, že ho vlastně nenávidím. Za to, co udělal sobě i nám, si mou lásku ani soucit rozhodně nezaslouží. Když se narodil Martin, byl to nejkrásnější den mého života. Byl veselý, chytrý a vnímavý. Ve škole nosil samé jedničky, hrál skvěle fotbal. S manželem jsme byli pyšní. První příznaky Na střední si Martin našel partu kamarádů. Začal chodit