Větší nemehlo, než je partner naší Elišky, neexistuje. Je to takový ňouma, že by mu ten slavný herec Pierre Richard ve svých rolích mohl závidět. Nechápu, proč se s ním nerozejde. Moje vnučka Eliška je jedináček, a to je vždycky diagnóza. Takový člověk si dá jen stěží poradit, má svou hlavu a občas se zbytečně žene do strašného nebezpečí svou paličatostí. Na straně druhé se zase dokáže na někoh

Hodně se mluví o tom, že se starší lidé často stávají oběťmi podvodníků. I já jednoho takového potkala. Na setkání se mnou určitě nezapomene. Každou chvíli jsem to slyšela nebo viděla v televizi, jak se nechal důvěřivý důchodce napálit podvodníky, dokonce se to stalo i mé nejlepší kamarádce Alence. Nechala se pobláznit obědem zdarma s tím, že si za to vyslechne přednášku o nádobí. Vrátila se

Dát to opuštěné hnízdo s vajíčky do klece k našim ptáčkům byl nápad naší sousedky. Dobře věděla, jak jsou chůvičky starostlivé. Děti se neustále dožadovaly domácího mazlíčka. A tak jsme se s manželem shodli, že jim koupíme ptáčka. Zdálo se nám to ideální, nebude pouštět po bytě chlupy jako kočky, nebo psi, ale bude sedět v kleci na balkoně a krásně zpívat! Nemluvily spolu V obchodě se zví

Svého syna jsem rozmazlila, vím to. Stal se z něj lenoch a zdálo se, že bude navždy sám. Až se našla žena, která našeho Honzu rozhýbala k životu. Náš syn Honza už byl starý mládenec! Proti ženským nikdy nic neměl, několikrát to vypadalo nadějně, že klapne svatba, jenže každá potenciální nevěsta nakonec cukla. Syn byl totiž prototyp líného Honzy na peci. Nebrala jsem vážně, když mi to říkal manž

Moji rodiče si nevážili toho, že mají příkladnou dcerku. Hádali se, směřovali k rozvodu. A tak jsem musela zasáhnout a jejich lásku zachránit. Naši se rozváděli. Byla jsem z toho úplně na dně, a to mi prosím bylo bezmála osmnáct. Kdyby mi bylo třeba třináct, tak by se to dalo pochopit, ale skoro v osmnácti letech? Přesto jsem vyváděla jako šílená, bylo mi, jako by se mi rozpadal život. Vrste

Náš balkon byl tak vysoko, že by na něj nikdo nevylezl. Přitom jsem z něj v noci slýchala kroky. A zlé hlasy mě nabádaly, ať je následuji... Byl krásný den, venku sněžilo. Mohla jsem mít pět let, kdy jsem už chápala symbol Vánoc, Ježíška, dárečků, Mikuláše. Celý den jsem si hrála na sněhu, stavěla sněhuláka s kamarády a měla bezstarostný den. Večer maminka připravila večeři, umyla nádobí a chys

Protančila jsem celou noc. Takovou energii a elán jsem dlouho nezažila. Za vše nejspíš mohly ty šperky. Už moje babička říkala, že mají velkou moc. Moje babička nosila náušnice a řetízek s rudými českými granáty. Všichni je obdivovali. Jednou jsem se chystala na ples a babička mi ty své šperky půjčila, abych prý s nimi na plese všem vytřela zrak. Na plese mě ale zničehonic hrozně rozbolela h

Na Petra nikdy nezapomenu, byl to úžasný kluk, plánovali jsme svatbu a společný život. Seznámili jsme se, když nám bylo šestnáct. Dodnes, když si na něj vzpomenu, píchne mě u srdce. To byla láska! Taková snad není ani v románech. Přísahal, že jsem a navždy budu největší láska jeho života. Tak hezky se to poslouchalo. Byli jsme však příliš mladí, bylo nám šestnáct. Petr se učil zedníkem, zatí

Už jako mladá jsem snila o tom, že budu létat. Pomyslná křídla mi ale přistřihl manžel. Fascinovala mě letiště, cizí jazyky i představa, že budu poznávat svět. Když mě přijali na výběrové řízení k letecké společnosti, byla jsem štěstím bez sebe. Připadala jsem si, jako by se mi konečně otevřely dveře k životu, o kterém jsem snila. Jenže právě tehdy jsem poznala svého budoucího manžela. Nejdřív

Když mi děti navrhly, abych se přestěhovala blíž k nim, připadalo mi to jako krásná představa. Jenže to si neuvědomíte, jak si budete připadat cizí. Byla jsem vdova, přátelé odcházeli a já zůstala v našem městečku skoro nejstarší. Na dům už jsem neměla síly. Proto mi děti řekly, ať se přestěhuji blíže k nim, do většího města. Zdálo se to pěkné. Konečně se budeme vídat častěji, povídat si a nebu