Pamatuji si ten den docela přesně. Chtěla jsem kamarádce pomoct. Pak jsem začala mít kvůli ní problémy. Bylo to v práci, obyčejné dopoledne, kdy se nic zvláštního neděje. Káva z automatu, hluk tiskárny, někdo si stěžoval na poradu. A pak přišla ona. Lenka. Byla to moje kolegyně z účtárny, tichá, nenápadná, vždycky pečlivá. Ten den ale vypadala jinak. Vlastně poprvé jsem ji viděla opravdu unaven

Na vlastní kůži jsem se přesvědčila, že se protiklady doopravdy přitahují. S manželem jsme každý úplně jiný, no a klape nám to báječně. Byla jsem rozmazlovaný, zhýčkaný jedináček, měla jsem a dostala všechno, na co jsem si jen pomyslela. Později to platilo i o klucích. Byla jsem hezká, a tak stačilo ukázat prstem, a každý kluk za mnou okouzleně kráčel. Teď mluvím o středoškolských letech. Al

Byl to otřesný zážitek. Ochranka vlekla plačící maminku s malým dítětem k přivolané hlídce. Ukradla jogurt, polévku a přesnídávku. Moje dcera zůstala sama s dětmi, a tak jsem dobře věděla, jak na tom matky samoživitelky jsou. Kdyby neměla dcera velkou oporu v nás – rodičích, byla by nejspíš v azylovém domě. A děti by vyrůstaly na levných špagetách s nezdravým kečupem a polévkách z pytlíku. Jiné

Krmila jsem opuštěného psa, protože mi ho bylo líto. On se mi za to odměnil. Díky němu jsem přestala chodit nebezpečným místem, kde číhal lupič na svou oběť. Patřím mezi ty nenapravitelné typy lidí, kteří se nepoučí z neštěstí druhých. Vím, že se často povídá v televizi o nebezpečích, která hrozí na opuštěných cestách, já si na ně ale většinou vzpomenu až ve chvíli, kdy je pozdě. Jsem takový ce

Od první chvíle, co jsme se potkaly, jsme si vjížděly do vlasů. Myslela jsem, že po letech ta zášť vychladla, ale ne. I na stará kolena si jdeme po krku. Začalo to už ve školce. Máňa se najednou objevila ve dveřích, a jak jsem ji spatřila, nesnášela jsem ji. A to tak, že jsme se ještě ten den popraly o panenku. Najednou jsem se nemohla dočkat, až půjdu do školy, a zbavím se jí. Jenže to děsivé

Otec tvrdil, že bude mít z mého bratra smrt. Byl úplně jiný než my všichni na vsi. Měl ambice, chtěl studovat a to mu táta nemohl odpustit. Táta i máma měli, jak se říká, tvrdé palice, často se hádali a já si s nimi nezadala. Snad proto mi táta dával přednost před bráchou, který byl tichý a zakřiknutý. Poprvé se bratr našim postavil, až když končil základku. Oznámil, že půjde na gympl. „Mám

Můj život se rozpadal jako domeček z karet. Měla jsem pocit, že nic hezkého už mě nikdy nepotká, až jsem našla poklad ve staré šperkovnici. Rány osudu, těm se neubrání nikdo. Do mě jedna pořádná udeřila v mých pětačtyřiceti letech. Manžel si našel jinou ženu, mladší syn odešel do ciziny, a ten starší se potýkal s velkými finančními problémy. Jeho firma se začala řítit ke dnu, a já mu nedokázala

K tomu rybníku chodívám odmalička, jsem zdatná plavkyně. Jednou se mi ale zjevila ve snu moje mrtvá teta a varovala mě, abych do té vody už neskákala. Věděla víc, než já! Byla jsem vždycky hrdá na to, jak skvělá jsem plavkyně. Ve vodě jsem se cítila jako štika, v mládí jsem dokonce jezdila na různé závody v plavání, reprezentovala jsem školu. Trénovala jsem u nás ve vesnici, kde jsme měli ma

Když se moje kamarádka vdávala, byla jsem jí na svatbě za svědka. Bylo pro mě těžké si připustit, jak moc je mi ženich sympatický. Celý život jsem hledala lásku, ale marně. Vdala jsem se za agresivního opilce, který neměl se svými blízkými ani za nehet soucitu. Když se vracel k ránu z hospody, míval špatnou náladu, řval, hulákal, proklínal všechny a všechno kolem sebe, hlavně mě. Po nocích j

Když jsem odešla do důchodu, můj život se výrazně zpomalil. Ale našel se člověk, který ho mohl zrychlit… Najednou jsem měla spoustu času sama pro sebe. Zpočátku mi to vyhovovalo. Věnovala jsem se zahradě, četla knihy a občas se sešla s několika známými. Jenže většina mých přátel měla vlastní starosti, rodiny nebo zdravotní problémy, a tak jsme se nevídali tak často jako dřív. Čím dál více jsem