Naši mě odjakživa přesvědčovali, že jsem studijní typ. Když jsem byla po maturitě přijata na vysokou školu, skákali nadšením. Na rozdíl ode mě… Léto zrovna vrcholilo. Vlekli jsme se lesní cestou. Vedli jsme se za ruce. Mladí poutníci. Zrovna jsme odmaturovali a oslavili osmnácté narozeniny, Vláďa v dubnu, já o měsíc později. Nezasvěcený pozorovatel by soudil, že jdeme kamsi na celodenní výlet.

Od svého života jsem vlastně už nic velkého nečekala. Pak se ale objevil nový soused, který můj svět znovu rozzářil. Můj život v přízemním bytě starého činžáku připomínal dokonale vyskládaný pasiáns. Od smrti manžela před dvanácti lety se mým světem stala malá zahrádka před domem, kde jsem se starala o hortenzie a růže. Moje dcera Katka mě navštěvovala jen zřídka, vždy s pohledem na hodinky, a 

Po manželově smrti jsem brala několik let antidepresiva. Ale ani potom, co jsem je směla přestat užívat, jsem nebyla v pořádku. Můj muž byl moje celoživotní láska, byl to pro mě poklad, nenahraditelný a neocenitelný. Naše manželství nebylo běžné. Nejsem slepá, dobře jsem si všimla, jak ošklivě se k sobě partneři často chovají, a je mi známa skutečnost, že se polovina manželství rozvádí. Mart

Babička říkala, že žádná z žen v našem rodě nebude nikdy šťastná, protože jsme prokleté. S tím, že tragédie stihne i mě, jsem se nechtěla smířit. Musela jsem najít pomoc. K babičce Barušce jsem chodila ráda, byla hodná a vždy usměvavá, jen jediné mi vadilo – často se křižovala a tvrdila, že žádná z žen v našem rodě nemůže být šťastná. Protože nás prý kdysi proklela sousedka, která byla strašliv

Když se nám narodil vnouček Lukáš, byli jsme šťastní. Byl ale jiný než ostatní děti. Mluvil zvláštní řečí, jako by ji snad znal z minulého života... Když se Lukášek narodil, radovala jsem se, a ještě více můj muž. Už jsme měli dvě vnučky, a když přišel po nich kluk, byli jsme štěstím bez sebe. Lukáš byl ale od narození zvláštní dítko. Vůbec neplakal, nezlobil, ale nemocný nebyl. Jen se tak moud

To podivné koťátko jsem našla nedaleko vyhlídky. I veterinář byl překvapený, v životě prý takovou kočku neviděl. Ujala jsem se jí a dala jí domov. Jednoho dne ale zmizela. Patřili jsme tehdy mezi první obyvatele nového sídliště v Ústí nad Labem, které stojí pod Erbenovou vyhlídkou. Bylo to tehdy nejvýše situované místo města, nad námi se nacházela pouze vesnice Kočkov, známá svou meteorologicko

Vždycky jsem se sousedy vycházela. Do domku vedle nás se ale nastěhovaly paní Chytrá s paní Dokonalou. Nikdy jsem neměla se sousedy problémy. Z jedné strany bydlela stará paní Anežka, které jsem občas nakoupila a pomohla upravit zahrádku, z druhé to byla mladá rodinka, která domek po prarodičích užívala jako chalupu na víkendy. Byli to pohodoví lidé. Já bydlela v domku uprostřed se svým brat

Byla jsem zvyklá celý život pracovat, na nějaké koníčky nezbýval čas. Až ve zralém věku jsem si řekla, že zkusím nějaký nenáročný sport.   Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného, než se točit kolem manžela, dětí, domácnosti a zahrádky, kterou jsme měli. Když děti povyrostly, přibyla starost o rodiče, kteří byli staří a nemocní. Nezbýval čas ani zajít si v klidu ke kadeřníkovi, vlas

Ten chlap je pro Vlastu snad až příliš dobrý, říkala jsem si, když jsem poznala přítele své kolegyně. Věděla jsem, že já s k němu budu hodit daleko víc. Kolegyně Vlasta mi tehdy řekla, zda bych se nezúčastnila oslavy narozenin jejího přítele. Prý tam bude i jeho nezadaný bratr a ona pro něj shání doprovod. Já jsem tenkrát byla nezadaná a k tomuto účelu tedy přímo ideál­ní! Na sobotu jsem měla u

Sblížili jsme se až ve třeťáku na střední, předtím jsme se na sebe mračili, protože se na sebe mračily i naše rodiny. Potom však přišla změna. S Romanem jsme se dali dohromady ve třeťáku, když nám bylo sedmnáct. Bylo to překvapivé, předtím jsme na sebe koukali s pohrdáním a sotva se pozdravili. Nečekala jsem to, ale musím říct, že se mi líbil odjakživa. Zakazovala jsem si na to však myslet, při