Protančila jsem celou noc. Takovou energii a elán jsem dlouho nezažila. Za vše nejspíš mohly ty šperky. Už moje babička říkala, že mají velkou moc. Moje babička nosila náušnice a řetízek s rudými českými granáty. Všichni je obdivovali. Jednou jsem se chystala na ples a babička mi ty své šperky půjčila, abych prý s nimi na plese všem vytřela zrak. Na plese mě ale zničehonic hrozně rozbolela h

Na Petra nikdy nezapomenu, byl to úžasný kluk, plánovali jsme svatbu a společný život. Seznámili jsme se, když nám bylo šestnáct. Dodnes, když si na něj vzpomenu, píchne mě u srdce. To byla láska! Taková snad není ani v románech. Přísahal, že jsem a navždy budu největší láska jeho života. Tak hezky se to poslouchalo. Byli jsme však příliš mladí, bylo nám šestnáct. Petr se učil zedníkem, zatí

Už jako mladá jsem snila o tom, že budu létat. Pomyslná křídla mi ale přistřihl manžel. Fascinovala mě letiště, cizí jazyky i představa, že budu poznávat svět. Když mě přijali na výběrové řízení k letecké společnosti, byla jsem štěstím bez sebe. Připadala jsem si, jako by se mi konečně otevřely dveře k životu, o kterém jsem snila. Jenže právě tehdy jsem poznala svého budoucího manžela. Nejdřív

Když mi děti navrhly, abych se přestěhovala blíž k nim, připadalo mi to jako krásná představa. Jenže to si neuvědomíte, jak si budete připadat cizí. Byla jsem vdova, přátelé odcházeli a já zůstala v našem městečku skoro nejstarší. Na dům už jsem neměla síly. Proto mi děti řekly, ať se přestěhuji blíže k nim, do většího města. Zdálo se to pěkné. Konečně se budeme vídat častěji, povídat si a nebu

Když se narodil můj mladší bratr, rodiče byli šťastní. Jenže jejich radost netrvala dlouho. Lékaři brzy zjistili, že nikdy nebude jako ostatní děti. Ortel lékařů byl nekompromisní. V podstatě pomyslně říkal: „Váš chlapec nikdy nebude samostatný, nebude chodit do běžné školy, nebude jednou bydlet sám ani si nezaloží vlastní rodinu.“ Potřeboval pomoc při každé maličkosti a bylo jasné, že ji bu

Po generace pronásleduje muže v našem rodě tragický osud. Chtěla bych tomu řádění temných sil udělat jednou provždy konec. Je to už více než padesát let, co jsem se zamilovala do Josefa, a toho jsem si vzala. Vůbec toho nelituji, naopak si jsem jistá, že právě on je ten pravý. Máme tři děti, dvě dcery jsou šťastně vdané, jen syn nám dělá starosti. V naší rodině totiž řádí prokletí, které klátí

Moc jsem takové schopnosti nevěřila – číst budoucnost z kávové sedliny! Co to je za výmysl? Přesto mi ta žena řekla velké tajemství! Na tu věštbu jsem se nechala nalákat od kolegyň z práce. Všechny u dotyčné ženy už byly a shodly se na tom, že prý dokáže nahlédnout do budoucnosti i minulosti. Brala jsem to s rezervou, protože jsem na věštění nikdy příliš nevěřila. Když mi ale řekla, že mám prob

Není asi člověk, který by alespoň jednou za život nezatoužil mít nadpřirozené schopnosti. Mně se to před deseti lety na krátkou dobu přihodilo. Celý život jsem byla přesvědčená o tom, že magie a kouzla patří jen do pohádek a že ve skutečném životě se nic nadpřirozeného stát nemůže. Jenže jsem se spletla. Musíte to sami zažít Některým věcem však člověk uvěří až tehdy, když je prožije na vl

Odešel a já na to nebyla připravená. On byl ten, kdo se staral o účty a o praktickou stránku života. Bez něj jsem ztracená, a hlavně bez koruny. Když Hubert zemřel, bylo to nečekané. Zastihlo mě to zcela nepřipravenou, i když poslední dobou vypadal unaveně. Žádné dlouhé loučení, žádná poslední slova. Jednoho rána prostě odešel a nechal mě tu samotnou. Naše poslední chvíle byly obyčejné, téměř b

S Petrem jsme spolu žili hromadu let a já si myslela, že máme dobré a stabilní manželství, jaké lidé, kteří se pomalu chystají na důchod, mívají. Pravda byla ale jiná. Divoké city prvních let už dávno vystřídalo hluboké přátelství, jistota a vědomí, že se jeden o druhého můžeme opřít. S Petrem jsme spolu byli přes dvacet let a já měla pocit, že ho znám lépe než kohokoli jiného. Naším největším