Bylo to o Dušičkách, v mlhavém, zasmušilém listopadu. Babička řekla, že mi prozradí tajemství, které si nechce vzít do hrobu. Tento příběh mi kdysi vyprávěla babička. Když jsme v listopadových mlhách a plískanicích navštívili hřbitov, kde je pohřben děda, najednou řekla, že mi něco poví. Že je to pro ni důležitý příběh a že by nerada, aby umřel s ní. Tehdy jsem se skoro lekla, co uslyším. Vráti

Že se mu líbím, mi řekl hned při našem prvním, náhodném setkání. Nejdřív mi to připadalo drzé, ale mluvil tak hezky, že mě to zcela odzbrojilo. Odjakživa jsem si přála romantickou lásku. Takovou, kterou jsem znala z dívčích románů, kterých jsem, zvlášť v období dospívání, přečetla spoustu. Zkrátka nic obyčejného, fádního či nudného. Bála jsem se ale, že mě nic úžasného nepotká a že skončím jako

Pána s pejskem jsem pravidelně potkávala na procházkách vilovou čtvrtí. Nejdřív jsme se na sebe jen usmívali, potom jsme se začali zdravit. Ráda jsem se procházela ulicí nad řekou ve vilové čtvrti. Bylo na ní dobře patrné, že tu bydlí samí zazobanci. Po rozvodu jsem byla zraněná, bolelo to skoro až fyzicky, a tak mě jedině dlouhé procházky uklidňovaly. Potkávala jsem také často jednoho pána s p

Neuvěřitelné, co všechno jsem si nechala od druhých líbit. Byla jsem prostě hodná holka! Pak jsem se ale najednou změnila k nepoznání. Všechno se mi v životě sesypalo. Získala jsem zaměstnání, po kterém jsem toužila a byla v něm spokojená, jenže mě z něho vyšoupla mladší a hlavně veselejší pracovnice, která to se šéfem uměla. Nechala jsem si to líbit, sebrala jsem si svých pět švestek a šla jin

Babička si to malé selátko doslova vypiplala, děda z něj udělal komika, který bavil svými kousky celou vesnici i náhodné turisty. Ani nevím, odkud babička to neduživé selátko přinesla. Samozřejmě to bylo od někoho z naší vesnice, téměř každý choval prasata. To malé nic bylo asi desáté v pořadí narozených a podle toho vypadalo. Babička si jej nesla ve svém šátku, který běžně nikdy nesundala z hl

Ten spor začal už před mnoha lety. Přeli jsme se o malý rybník za našimi domy. Vůbec jsme tehdy netušili, že patří už dávno někomu jinému. Jen stěží bych se dopátrala, kdy ten letitý spor mezi našimi rodinami začal. Sahá hluboko do naší rodinné historie. Ustal po válce, když nám komunisti všechno vzali, jak si ale pamatuji dle vyprávění prababičky, tak to byl častý střet zájmů odnepaměti. Komu

Ty noci vedle manžela byly strašné. Myslela jsem si, že horší zvuk neexistuje. A pak přišel syn se svým skřípáním zubů. Už se bez špuntů nevyspím! Každý to určitě někdy zažil. Když v noci někdo chrápe vedle vás tak, že se okna třesou, jde do tuhého. Nechápu, jak jsem mohla tento nešvar svého manžela dříve přehlížet? Někdy si říkám, že snad v dobách, kdy jsme spolu chodili, musel brát nějaký záz

Když mi zemřel milovaný muž, nikoho jiného jsem si nehledala. Cesty osudu jsou někdy ale nevyzpytatelné. Roky jsem žila sama. Manžel mi zemřel na rakovinu. V den desátého výročí jeho úmrtí jsem uklízela knihovnu. Když jsem vzala do ruky jeho nejoblíbenější knížku o letadlech, vypadl z ní zvláštní vzkaz a peníze. Boj prohrál Nikdy v životě jsem netrpěla tolik jako v době, kdy mě opustil ma

Nebavilo mě háčkování. A spát hned po večerce už se mi nechtělo vůbec. Rozhodla jsem se utéct a začít si žít po svém! Do domova důchodců jsem odešla dobrovolně. Kvůli dětem a jejich touze po mém majetku. Nechtěla jsem si to s nimi rozházet, a tak jsem si sbalila svých pár švestek a šla. Zprvu se mi to nezdálo tak špatné. Ale na druhý pohled, natož třetí, to bylo utrpení. Takový lepší kriminál!

Až po letech vztahu jsem pochopila, že jsem pro Roberta jenom služka. Naštěstí jsem včas otevřela oči a odešla od něj. Byla jsem ve vztahu deset let. Až po několika letech mi došlo, že byl můj bývalý přítel manipulátor a sebestředný narcis. Když jsem konečně prozřela a došlo mi, že jsem pro něj jenom služka, vztah s ním jsem ukončila. A dobře jsem udělala. Hned následující den jsem totiž potkal