Dodnes si pamatuji na jeho očička, která prosila: „Vezměte si mě.“ Nešlo odolat. Bohužel ten chlapeček na to krásné asi už zapomněl. S Milanem, mým manželem, jsme se dlouho pokoušeli o dítě, ale bez výsledku. Začali jsme tedy uvažovat o adopci. Jelikož šlo o dlouhý proces, nechtěli jsme čekat, abychom neměli dítě jako starší rodiče. Osud nám však zamíchal kartami více, než jsme chtěli. Zbyly

Lenka byla vždy samaritánka. Dobrá duše, která pomáhala druhým. Bohužel toho využil muž, který ji stáhl na dno. A není asi cesty nahoru. Roberta Lenka potkala v jedné bývalé práci. Byl sympatický kluk, který tehdy nastoupil. Vtipný, pozorný i milý. Dokonce si získal i mě s manželem, když přišel na návštěvu. Jenže jak se ukázalo, byl milý jen ve chvílích, na které se mohl připravit. Jen se př

Babičku jsem navštěvovala v domově pro seniory až do její smrti. Když zemřela, zůstalo mi po ní staré klasické pero. Babička žila dlouhá léta v domě s pečovatelskou službou a svoje poslední roky už strávila vsedě koukáním do zahrady. Pravidelně jsme ji navštěvovali, přestože nás moc nevnímala. Já jí česala vlasy, máma četla noviny a brácha pak pouštěl hudbu. Zkrátka jsme jí dělali společnost. B

Odmala jsem dobrodruh tělem i duší. Před lety se mi ale během jednoho výletu lesem přihodilo něco strašidelného. Není radno vydávat se do lesa, na pochod nebo na cestu sama. Rozhodně se to nedoporučuje z mnoha důvodů. Co kdyby vás přepadla náhlá nevolnost? Ale že by hrozily čarodějné kejkle nebo duchové, to si myslí málokdo. Spíš asi nikdo. Moje poslední procházka do lesa v místech, kde jsem ne

Jakmile napadne první sníh, v hlavě se mi začíná ozývat tajemný hlas. Volá mě do lesa, který se mi možná jednou stane osudným. Můj příběh je natolik neobvyklý, že když ho někomu vyprávím, zdráhá se mi uvěřit. Jako malá holka jsem neměla moc ráda zimu. Nevadilo mi, že se ochladí a mrzne. Nesnášela jsem sníh. Když začal padat, všechny děti se mohly zbláznit. Dováděly na svahu, stavěly sněhuláky a

Obyčejný nákup s kamarádkou skončil fiaskem. Cítila jsem se méněcenná, potupená a ponížená. Na vině bylo ošklivé chování prodavačky. O tom, že si potřebuji koupit něco hezkého, a hlavně moderního na sebe, nebylo žádných pochyb. Vždyť já nenakupovala nic mimo jídla už řadu let! Šaty v mojí skříni vypadaly snad jako z filmu pro pamětníky. Bylo mi to jedno, protože jsem je nenosila. Byly mi totiž

Už několik let to bývá o svátcích stejné. Napjatě čekám na příchod svých dospělých dětí s vnoučaty. Přijdou si pro dárky a stráví se mnou nějakou tu hodinku u stromečku? Zatím to vždycky dopadlo stejně a já zbytek Vánoc probrečím. Samozřejmě že dokážu pochopit, že obě dcery chtějí mít alespoň o Vánocích chvilku klidu. Natáhnout se na gauči, pustit si pohádku a nechat děti, aby si užily dárků, k

Všechno musí být jednou poprvé. Tím mým byla krádež, na kterou jsem si počkala dlouhé roky. Výčitkami svědomí jsem rozhodně netrpěla! Spíš naopak, byla jsem si jistá, že to udělám zas. Pyšná na to nejsem, ale že bych se nějak styděla a nemohla se kvůli tomu na sebe podívat do zrcadla, to taky tvrdit nemohu. Hezky si proplouval životem Můj bratr byl vždycky miláčkem mých rodičů. Bylo to zř

Stále se jen vychloubala a povyšovala. Při oslavě šedesátin se nestačila divit. Její lahůdky, na které se všichni tak moc těšili, byly dočista zkažené. Nikdo je nemohl ani polknout! Oslava šedesátin mojí švagrové byla událost, která nenechala nikoho z příbuzenstva chladným. Chlapi, včetně mého manžela, se těšili na pohoštění, které mělo být ještě lepší a honosnější než v předchozích letech.

Když jsem zdědila starší zahradu, vůbec jsem netušila, co s ní budu dělat. Nakonec mi ten kousek půdy změnil život a přinesl lásku. Musím přiznat, že jsem neskákala radostí, když jsem zjistila, že mi má sousedka Marie odkázala zahrádku. Pravděpodobně mi chtěla poděkovat za to, že jsem se o ni starala, když byla nemocná. Dlouho jsem jí pomáhala každý den – připravovala jsem jí jídlo, chodila na