Tak pomalého a nemožného člověka jsem v životě neviděla. Neopravil mi vůbec nic, zato koukal, co všechno by mi doma snědl a vypil! Hlídala jsem tehdy malou vnučku Janičku, když se mi rozbila televize. To během hlídání dítěte, když zároveň potřebujete v klidu uvařit, nechcete. Pohádky v televizi byly v té době to jediné, co Janičku udrželo chvilku v klidu. Doma jsem toho měla už víc, co potřebov

Ručili jsme synovi domem, a to se nám vymstilo. Málem jsme přišli o střechu nad hlavou. V poslední chvíli nás zachránila Ilona. Byli jsme skvělá rodina. Věnovali jsme se dětem a žili v přesvědčení, že jednou v nich najdeme oporu ve stáří. Jakub odešel z domu brzy a oženil se. Snažil se, bral si i různé brigády. Narodilo se mu pět dětí, tak se holt musel otáčet, stejně to ale bylo málo. Neváh

Chytrá moc nebyla, neuměla nic pořádně, zato byla hezká a každý ji měl rád. Tvářila jsem se jako její nejlepší kamarádka, přitom jsem ji nenáviděla. Byla to taková nespravedlnost! Marcelu měl každý rád a kaž­dý z ní byl nadšený. Přitom nebyla moc chytrá. Na střední jsme seděly vedle sebe v lavici. Já byla mnohem chytřejší než ona, ale měla jsem tu smůlu, že jsem se nelíbila klukům, a ani učitel

Byla to moje chyba, já jsem ji ale nedokázala přiznat. Stydím se za to, co jsem udělala, ale na straně druhé vím, že bych to udělala znovu. Bylo mi tehdy kolem pěta­třiceti, když jsem se vrátila po šesti letech na mateřské do práce. Poté, co jsem tak dlouho pobývala se dvěma dětmi doma, jsem mnoho ze své profese zapomněla. Měla jsem vystudovanou střední ekonomickou školu, ale byla jsem téměř be

Moje vnučka kreslila podivného chlapečka a tvrdila, že za ní v noci chodí a je to kamarád. Až náhoda ukázala, že je ten výmysl skutečný! K duchům jsem měla vždycky vztah jako k mimozemšťanům. To znamená, že jsem v ně nevěřila. Byla jsem skeptická. Až do svých šedesáti let jsem se nesetkala s ničím nadpřirozeným, takže nebyl důvod, proč bych měla věřit. Když mi jednou vyprávěl syn sousedky, kter

Nemoci v rodině mě dohnaly ke kartářce, protože tonoucí se stébla chytá. Její věštba se mi zdála nesmyslná. Všechno, co řekla, se ale splnilo. Na karty jsem zanevřela už jako malé dítě, protože jsem byla ta, co vždycky prohrála. Neměla jsem k nim tudíž důvěru ani tehdy, když se u nás s výkladem karet roztrhl pytel. Zatímco známé běhaly po věštkyních, já se tomu smála. Jak si to udělám, takové t

To místo je tiché a nevraživé. Podle legend tam bývalo obětní místo starých Slovanů. Jejich bůh podsvětí tam ale nejspíš stále touží po obětech! Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to nezažila. A mám na to svědka, svou dobrou známou. Tehdy jsme vyrazily na výlet do jižních Čech. Byla to naše pravidelná letní dovolená. A při té příležitosti jsme hledaly místa opředená historií, jako jsou různé zří

Všichni obyvatelé měli v tom domě problémy psychické i zdravotní. A přesto stačilo tak málo! Překopat sklep a vyhnat zlo. Dlouho jsem se v tu dobu už zabývala prací s virgulí a hledáním negativních energií. Ve svém okolí jsem se tak stala známou a lidé se na mě začali běžně obracet se svými problémy. Dokázala jsem nejen hledat negativní místa, ale i vyhledávat vodu v zemi vrbovými proutky. Neby

Chtěla jsem být dětem ve škole nejen příkladnou učitelkou, ale i kamarádkou. Jedna holčička ke mně však přilnula jaksi až příliš. Coby čerstvě vystudovaná učitelka jsem před dávnými časy nastoupila do svého prvního zaměstnání, venkovské malotřídky v pohraničí. V té době jsem se cítila nanejvýš šťastná. Vystudováním vysoké školy jsem splnila sen sobě i rodičům, kteří na mě byli náležitě pyšní. M

Po osmnáct let trvajícím manželství jsem měla pocit, jako bychom se řítili do záhuby. Břetislav trávil stále víc a víc času v práci a na fotbale. Byla to falešná kamarádka, což jsem však nejdříve neprokoukla. Když jsme se na aerobiku seznámili, cítila jsem se osamělá. S manželem jsme spolu byli už osmnáct let, ne že bychom se neměli rádi, ale pociťovali jsme něco jako únavu. Jako bychom jeden d