U nás v rodině se nikdy moc nepilo. O to víc mne udivuje, jak Petra mohla tak snadno propadnout tomuto démonu. Petra byla vždy vzorná dívka. Slušně vychovaná, dobře se učila. Myslím, že jsme jí dali cenné rady do života a snažili jsme se, aby z ní byla poctivá dívka. Náš syn Vláďa je bezproblémový. Petra však uklouzla. Stačila špatná parta kamarádek, které ji přivedly na scestí. Nechtěly pra

Byli jsme šťastní. Já s manželem, syn Patrik s Klárou a její rodiče. Byli jsme skvělá, velká rodina. Jenže nevinná nehoda vše změnila. Snacha zemřela, a to nás krutě rozdělilo. Všichni nám záviděli, jak skvěle vycházíme. Navštěvovali jsme se na chatách, jezdili jsme na dovolené, pomáhali jsme si. Často to totiž někde skřípe. Buď mladí vycházejí jen s jednou částí rodiny, nebo je tam minimálně c

Babička s tátou se hodně snažili, aby mě udrželi doma. Bála jsem se, že se nikdy s nikým neseznámím a tajně prosila, ať se stane zázrak. Táta mě držel zkrátka. Z dnešního pohledu se mu ani moc nedivím, všechno se mu v té době vymykalo z rukou. Máma umřela a starší ségra se musela vdávat. Obojí považoval za své selhání, kladl si bůhvíproč za vinu mámin odchod na věčnost i sestřino uklouznutí, kt

Být na celou posvícenskou tancovačku sama nelze. Lítala jsem z výčepu do sálu a omdlévala únavou. Potom přišla nečekaná pomoc. Posvícenská zábava se nepovedla. Bála jsem se jí, a právem. Byla jsem zase na všechno sama, a to se pak nedá zvládnout. Správně jsme to měli obhospodařovat dva, ale Pavel spal na židli, ze všech hostů zjevně nejopilejší. Přitom nebyl host, ale hospodský. Nejhorší je, pr

Přes moji první lásku se přehnaly dějiny a na dlouhá desetiletí ji pohřbily. Nikdy ale není pozdě! Po padesáti letech vzplála znovu a snad už navždy. Narodila jsem se už hodně dávno, v době, kdy byly vztahy ještě krásně romantické. Se svou první láskou jsem chodila za ruku podél naší říčky a vyprávěli jsme si třeba o tom, co jsme naposledy četli za knihu. Dvakrát jsme byli v biografu, což tehdy

Když jsme s manželem viděli ten malý chomáček neštěstí, rozhodli jsme se ho zachránit. Za několik let mi tu záchranu naše fenka oplatila. Přivedla pomoc včas. Když jsme naši Ritu poprvé spatřili, říkali jsme si, že tak ošk­livé štěně jsme v životě neviděli. Já i manžel jsme měli v průběhu života psů několik, ale vždycky to byla roztomilá stvoření. Tohle bylo přespočetné, neduživé cosi, co se sn

Kdo byla ta žena, která se u naší studánky zjevovala? Podala mi zázračnou vodu a beze slova zmizela. Ráda jsem jezdila k prarodičům na vesnici a trávila u nich prázdniny. Babička byla už hodně nemocná a já ji ošetřovala. Vařila jsem jí čaje, pomáhala jí vstát a šla s ní na zahradu pod lípu, kde měla lavičku. Ráda na ní seděla a dívala se, jak kolem poletují motýli a poslouchala, jak zpívají ptá

Nikdy nevíte, co dítě během takové výměny názorů slyší, a co ho napadne. Můj vnouček během jedné takové hádky utekl z domu... Každé manželské soužití projde krizí, tomu se ubránit nelze. Ale pokud probíhají výměny názorů příliš bouřlivě nebo se rodiče nepatřičně oslovují, pak si to může dětská fantazie přebrat různě, a většinou to nikdy není dobře. My jsme to s mužem nějak ustáli a dávali si p

Byl to jeden z těch krásných listopadových dnů. Vylákal mě na procházku podzimně zbarveným lesem. Ta červená kolem mě málem pohltila! Slunce ještě krásně hřálo a lákalo ven, i když už bylo dávno po Dušičkách. Najednou byla modrá obloha, a zlaté paprsky poskakovaly po stromech, které se zbarvily dožluta a červena. Nemohla jsem odolat. Všechno mě to táhlo ven. Do lesa, který se rozprostíral za na

Když jsem na Svátek zesnulých zapálila na rodinném hrobě svíčku, oslovili mě pozůstalí od vedlejšího hrobu. Až později jsem si uvědomila, s kým jsem asi měla tu čest. Tatínek zemřel, když jsem byla ještě hodně malá. Pohřbili jej do rodinného hrobu v naší vísce. Nedaleko něho byl hrob rodičů mé maminky. Kdyby stály ty dva hroby vedle sebe, určitě by se z nich stala rodinná hrobka, ale mezi nimi