Když jsme s manželem viděli ten malý chomáček neštěstí, rozhodli jsme se ho zachránit. Za několik let mi tu záchranu naše fenka oplatila. Přivedla pomoc včas. Když jsme naši Ritu poprvé spatřili, říkali jsme si, že tak ošk­livé štěně jsme v životě neviděli. Já i manžel jsme měli v průběhu života psů několik, ale vždycky to byla roztomilá stvoření. Tohle bylo přespočetné, neduživé cosi, co se sn

Kdo byla ta žena, která se u naší studánky zjevovala? Podala mi zázračnou vodu a beze slova zmizela. Ráda jsem jezdila k prarodičům na vesnici a trávila u nich prázdniny. Babička byla už hodně nemocná a já ji ošetřovala. Vařila jsem jí čaje, pomáhala jí vstát a šla s ní na zahradu pod lípu, kde měla lavičku. Ráda na ní seděla a dívala se, jak kolem poletují motýli a poslouchala, jak zpívají ptá

Nikdy nevíte, co dítě během takové výměny názorů slyší, a co ho napadne. Můj vnouček během jedné takové hádky utekl z domu... Každé manželské soužití projde krizí, tomu se ubránit nelze. Ale pokud probíhají výměny názorů příliš bouřlivě nebo se rodiče nepatřičně oslovují, pak si to může dětská fantazie přebrat různě, a většinou to nikdy není dobře. My jsme to s mužem nějak ustáli a dávali si p

Byl to jeden z těch krásných listopadových dnů. Vylákal mě na procházku podzimně zbarveným lesem. Ta červená kolem mě málem pohltila! Slunce ještě krásně hřálo a lákalo ven, i když už bylo dávno po Dušičkách. Najednou byla modrá obloha, a zlaté paprsky poskakovaly po stromech, které se zbarvily dožluta a červena. Nemohla jsem odolat. Všechno mě to táhlo ven. Do lesa, který se rozprostíral za na

Když jsem na Svátek zesnulých zapálila na rodinném hrobě svíčku, oslovili mě pozůstalí od vedlejšího hrobu. Až později jsem si uvědomila, s kým jsem asi měla tu čest. Tatínek zemřel, když jsem byla ještě hodně malá. Pohřbili jej do rodinného hrobu v naší vísce. Nedaleko něho byl hrob rodičů mé maminky. Kdyby stály ty dva hroby vedle sebe, určitě by se z nich stala rodinná hrobka, ale mezi nimi

Naši lásku čekaly komplikace. Tehdy mladí kluci chodili na dva roky na vojnu a během té dlouhé doby se mohlo stát cokoli. V naší vesnici jsme si všichni viděli až do talíře, něco tady tajit, anebo dokonce utajit byl nadlidský výkon. Všechno se skoro vždycky rozneslo. To mi vadilo. Člověk neměl soukromí. V dospívání mi to vadilo moc. Když jsem se zamilovala do Franty, byla to jen moje a jeho věc

Byla jsem tajně zamilovaná do mladíka z naší ulice, ale netušila jsem, že si na něj dělá zálusk i sestřenka Naďa. A to byla žena-tornádo. Ty šaty jsem šila se smíšenými pocity. Šití mě bavilo, byl můj koníček od dětství a postupně jsem se v něm zdokonalovala. Tyhle plesové si na mně ale vyprosila sestřenice a řekla i proč. Prý v nich chce konečně ulovit Petra. Přesně popsala, jak mají vypadat,

Moje přesvědčení, že dokážu vyjít s každým, dostalo vážnou trhlinu. S tou holkou jsem si nesedla. Musela jsem jí ukázat, kde jsou hranice. Každý mě zná jako hodnou holku, která každému pomůže. Ráda se na každého usmívám a klidně pozdravím první, jen když je pohoda. Vztahy byly vždycky pro mě mnohem důležitější než výplata. Zakládala jsem si na dobrém kolektivu. Na jednom místě jsem pracovala už

Těšila jsem se na to, až začnu učit. Ve škole však nevládla pohodová atmosféra, ale tvrdá disciplína. Málem jsem ztratila své ideály. Už jako malá jsem měla jasno, čím chci v životě být. Při zápisu do první třídy jsem se zhluboka nadechla a vyslovila hrdě: „Budu paní učitelka!“ Ta, která mě vítala a poté učila v první třídě, byla báječná. Všechny nás bavilo do školy chodit. Premiantka Hod

Nikdy bych nevěřila, že se může něco takového stát. V důchodu se stal z mého muže náhle vášnivý romantik a zábavný společník. V každém věku umí být život krásný, když ho prohřívá láska a přátelství. Vztahy jsou prostě nejdůležitější, na penězích nezáleží tolik, jako na tom mít někoho rád a mít se o koho opřít. Vztah prověří až čas, lidé se po dlouhých letech vzájemného soužití ukážou ve své sku