Domů     Odpustila jsem jí, aby odešla v klidu do nebe
Odpustila jsem jí, aby odešla v klidu do nebe
8 minut čtení

V kdysi pěkném, dnes zpustlém domě, na který si turisté ukazují a vrtí hlavou, jsem mohla s Tondou šťastně žít. Nebýt jeho matky.

U nás na horách je barák, tam byste žít nechtěli. Když se kolem procházejí turisté, nevěřícně kroutí hlavou a těžce vzdychají. Nemovitost, dá-li se tomu tak říkat, je situovaná pod úrovní silnice, a tak ji máte jako na dlani.

Autobus jezdí naštěstí jinudy, a kdyby ne, koukám na druhou stranu. Nechci ten barák ani vidět. Přední okno vytloukla vichřice, ve střeše zejí děsuplné díry, komín se naklání, brzy nejspíš spadne.

A venku, na pozemku, který kdysi býval udržovanou zahrádkou, v trávě trůní staré hrnce a pánve, v některých rostou netřesky, vlčí máky a bodláky. Jinde se válejí rezavé kuchyňské přístroje, ale i pánské záležitosti:

hory prastarých pneumatik, kusy smotaného rezavého drátu, motorky, které už se nikdy nepohnou z místa, autosedačky z minulého století, v nichž se pořádají bouřlivé krysí mejdany. Tam byste žít nechtěli. Ten barák mohl být můj.

Žádná výhra

„Ten člověk, co mu to patří, musí být šílenec,“ vrtí hlavou turistka neurčitého věku ve vínovém kašmírovém svetru a nažehlených světlých kalhotách, ukazuje při tom paraplíčkem ze značkového obchodu na tu zahradní spoušť.

Ale kdež, dámo, žádný šílenec. Docela normální Tonda z Pasek. Tak se tomu tady za mých mladých let říkalo. Paseky. „Tady už, mámo, nikdo nebydlí,“ soudí její korpulentní partner v mimořádně neslušivé rádiovce a slunečních brýlích. Ale to se mýlí.

Ač by tomu živá duše nevěřila, Tonda v tomhle brajglu skutečně bydlí, i se svou mámou. To ona za všechno může. Když zavřu oči, můžu se tam bez problémů vrátit – vklouznu do dob, kdy bylo Tondovi z Pasek sotva osmnáct, stejně jako mně.

Měli jsme se rádi jako nikdo široko daleko. Škoda že nás příběh nevešel do čítanek. Romeo a Julie z Pasek. Akorát že my jsme tu svoji zkázu na rozdíl od proslulých veronských milenců přežili, a to také nebyla žádná výhra.

Páni, to je on!

To byla láska! Leželi jsme pod strání, když se Tonda nejdřív přesvědčil, jestli jsme skutečně zahnali zdejší zmije, které se tu rády vyhřívaly, a snili o budoucnosti bez mráčku. „Bydlet budeme u nás,“ plánoval Tonda. „Domek máte pěknej,“ vydechla jsem.

„Zahrádku plnou kytek… ale co na to tvoje máma?“ Nikdo ji tu příliš neznal, přistěhovali se s Tondou, když umřel jeho děda, teprve před třemi lety. Jak jsem ho tu poprvé spatřila, srdce mi poskočilo a cosi ve mně zašeptalo: Páni, to je on!

Jeho máma se s nikým moc nebavila, byla taková svá, odtažitá. Sotva mi odpovídala na pozdrav, přitom musela vědět, nebo aspoň tušit, že s Tondou spolu chodíme. „Máma je hodná,“ mínil Tonda. „Jenom taková smutná. Nikdy tátovi nezapomněla, že utekl za jinou.

Zlobí se kvůli tomu nejmíň patnáct let. Myslím, že na něj celých těch patnáct let nepromluvila. Ale tebe si oblíbí, uvidíš.“ Jeho laskavý hlas mě uklidnil. Kdybych bývala věděla!

Všechno zničí

Měla černé rozcuchané vlasy a pichlavé oči zlé čarodějnice. Táhl z ní alkohol, přes noční košili si natáhla příšerný pokus o župan a koukala na mě jako Luciferova švagrová. „Měla ses obléknout, mami,“ koktal Tonda.

„Říkal jsem ti, že přijdeme.“ Zrovna jsem oslavila devatenácté narozeniny, přemluvil mě, abychom jeho mámě oznámili, že se budeme brát.

Chtěli jsme ve zdejším kostele, už jsme mluvili s farářem, oči se mu leskly dojetím, prý že z nás má radost a že budeme pěkný pár. Byla opilá. Nenabídla nám ani čaj, přitom Tonda ujišťoval, že chystá pohoštění. Potácela se po kuchyni a vykřikovala:

„Jsi jako ona! Jsi podobná té poběhlici! Vlasy jako pšenice před sklizní, oči jako len – takové jako ty všechno zničí! Táhni z mýho domu!“ Utekla jsem s pláčem. Tonda běžel za mnou, taky skoro brečel a moc se za matku omlouval.

Říkal, že je nemocná a nešťastná a kdovíco ještě. Běhal mi po zádech mráz a ještě i ve spaní jsem slyšela, jak huláká: „Táhni z mýho domu!“ Události dostaly rychlý spád.

Byl už stanovený termín svatby a moji zlatí rodiče slíbili, že když to nejde jinak, smíme, než si něco s Tondou najdeme, bydlet u nás, v mém pokoji. Bylo to od nich nevýslovně velkorysé, protože jsem měla ještě tři mladší sourozence. Naši byli zlatí.

Vzpomínám na ten den, kdy jsem si doma zkoušela svatební šaty. Máma plakala, všechny tři mladší sestry měly vykulené oči a o překot volaly:

„Teda Aničko, ty jsi tak krásná!“ V zrcadle jsem spatřila útlou světlovlasou vílu, ale když jsem se mimoděk podívala z okna, po obloze se valila šedivá mračna, blížila se bouřka, rychle se šeřilo, jedovatě žluté světlo ohlásilo první blesky.

Takové počasí věští zkázu, napadlo mě. Ve chvíli, kdy mi nejmladší sestra přikryla vlasy bílým závojíčkem, se ulicí pod okny prohnala s přízračným vytím sanita. Sestry vyběhly ven, máma vykoukla z okna a zavolala na sousedku, co že se to děje.

Ta věděla všechno: „Taková hrůza! Tondova máma si podřezala žíly!“

Dobří holubi

V den, kdy jsme se měli brát, seděl Tonda v nemocnici a čekal na verdikt doktorů. Řekli mu, že měla na kahánku, ale že to přežije. Doma se o ni pak staral jako o děcko, odmítala vstát z postele, jen ležela, musel ji krmit, převlékat, mýt.

A v neposlední řadě jí musel slíbit, že se neožení. „Nebo to udělám znovu,“ syčela na něj, „a věř mi, že se mi to povede.“ Přišel mi to říct se sklopenou hlavou.

Narychlo jsem naházela věci do kufru a utíkala z toho prokletého místa, i když ségry brečely a maminka prosila, ať zůstanu. Ale nakonec jsem se vrátila. Jak známo, dobří holubi se vracejí, ač jim to, stejně jako mně, někdy trvá desítky let.

Náš domek už byl v té době prázdný, sestry utekly do města, rodiče odešli na věčnost, tak jsem si řekla – aspoň bude doma někdo, kdo vyvětrá a utře prach. Tonda hrozně sešel. Skoro bych ho nepoznala. Zhubl, oblečení na něm viselo, zešedivěl.

Jeho dům zpustl tak, že jsem se pokřižovala, když jsem ho viděla. „Když jsi odešla, všechno mě přestalo zajímat,“ řekl. „Nežiju, jenom živořím. Máma umírá. Hučí do mě, že tě chce ještě vidět.“ Jako by do mě udeřil blesk!

„Tvoje máma všechno zničila,“ zašeptala jsem. „Proč bych s ní měla mluvit?“ Pokrčil rameny: „Říká, že to je její poslední přání.“

Vdala ses?

Tak jsem tedy po letech překročila práh domu. Stařena ležela v posteli a oči jí žhnuly horečkou. Vypadala jako smutné strašidýlko, jehož dny jsou sečteny. Najednou mi jí bylo líto. Poznala mě a vzala mě za ruce. Její pohled byl k mému úžasu laskavý a vlídný.

„Vdala ses, Aničko?“ zachraptěla. Mlčky jsem zavrtěla hlavou a stará paní se rozplakala. „Ty jsi měla Tondu, holka zlatá, opravdu ráda,“ vypravila ze sebe. „A on tebe. Teď už to vím. Udělala jsem hroznou věc.

A s takovým hříchem musím umřít.“ Stiskla jsem jí ruku, sklonila se k ní a nahlas, aby mě slyšela, jsem řekla: „Já vám, maminko, odpouštím.“ Skrze slzy se na mě usmála.

Přes šedesát

Po pohřbu, když všichni odešli, jsme si s Tondou sedli k matčinu hrobu. Uvědomila jsem si, že je máj a v korunách stromů zpívají ptáci. Tonda seděl s hlavou v dlaních. Potom se na mě podíval a povídá: „Myslíš, že je pozdě?“ Pokrčila jsem rameny: „Nevím.

Je nám přes šedesát…“ Ptáci se rozezpívali ještě intenzivněji a odkudsi zavoněly šeříky. „Máma by si to přála, teď už ano,“ zašeptal Tonda. Pousmála jsem se: „Ale do svých dávných svatebních šatů se nevejdu.“ Mávl rukou, jako že to nevadí.

Potom poklekl a vypravil ze sebe: „Anno. Vezmeš si mě?“ Sevřelo se mi hrdlo, nedokázala jsem odpovědět, jen jsem tam mezi těmi hroby přikývla. Vzali jsme se za ruce a vyšli ze vrátek hřbitova vstříc životu.

Anna (66), jižní Čechy

Související články
2 minuty čtení
Na stranách věnovaných ženské duši jsou pro vás připravené články o tom, jak hýčkat svou psychiku, jak zatočit s únavou i jak se věnovat sama sobě a nelámat si hlavu s tím, co si o vás pomyslí ostatní. A protože léto je především čas dovolených a s nimi spojených radovánek, najdete na dalších stranách tipy, jak si užít s partnerem vzájemnou blízkost a intimitu. Vždyť právě k tomuto krásnému ročním
3 minuty čtení
Právě vychází nové číslo oblíbeného časopisu Epocha na cestách, který je tradičně vždy na počátku letního období inspirací pro vyjížďky za některými z nekonečné spousty tuzemských přírodních i architektonických památek. Ať už jsou čtenáři ostřílenými turisty, nebo s poznáváním krás naší vlasti teprve začínají, najdou na stránkách Epochy na cestách rady, kam se vydat na výlet, kde strávit volný vík
5 minut čtení
Poslední měsíce mi připomínaly dlouhou temnou noc, z níž není úniku. Život nám ničil švagr a já nevěděla, jak se z jeho vlivu vymanit. Můj manžel Jiří je skvělý člověk, ochotný a starostlivý, ale v poslední době se mi měnil před očima. Dřív byl silný, plný energie a smyslu pro rodinu, a najednou vypadal unaveně, jako by se z něj život pomalu vytrácel. A za tím vším stál jeho bratr, Martin. N
2 minuty čtení
Zatímco Albert Einstein začíná ve 20 letech studovat v Curychu, Leonardo da Vinci pracuje jako malířský učeň a Steve Jobs vymýšlí první prototyp svého počítače, EPOCHA má za sebou 520 vydání a směle pokračuje dál. Právě v těchto dnech slaví časopis EPOCHA své 20leté výročí. K této příležitosti jsme vydali speciální webovou stránku epocha20let.cz, kde na vás čeká nejedno překvapení. Co jsme p
2 minuty čtení
Právě vyšlo nové číslo báječného časopisu Můj čas na kafíčko ženy a s ním další porce zajímavých článků, rad, tipů i příběhů ze života. Můj čas na kafíčko ženy se tak může stát vaším průvodcem v měsíci, který se nese ve znamení Vánoc a oslav příchodu Nového roku. Najdete v něm proto články, které vás budou inspirovat, abyste si nacházející čas užila co nejlépe. V klidu, ve společnosti svých blí
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
epochalnisvet.cz
V Dubaji vzniká rezidence s fotbalovou duší
Když se fotbalový klub Chelsea rozhodne vstoupit do světa realit, nevznikne z toho jen obyčejný projekt. V Dubaji se právě chystá unikát, který spojuje vášeň pro sport, luxusní životní styl a architektonické ambice. Rezidenční mrakodrapy s výhledem moře nabídnou nejen prvotřídní zázemí pro regeneraci, ale dokonce i střešní fotbalové hřiště. V Dubaji jsme zvyklí na ledacos. Nekonečné skypooly
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
historyplus.cz
3 kati nacistů: Hitlerův popravčí přišel po válce Spojencům vhod
První se ještě houpe na laně a dalšího už přivádějí. Hrstku přítomných svědků snad občas zamrazí při pohledu na těla mrtvých nacistických pohlavárů. Jenom kat se s poklidem kouká na vykonanou práci. Není nervózní. „Jsem pyšný na to, že jsem těch deset nacistů popravil. Někdo to musel udělat,“ prohlásí později…   Stínání hlav rozhodně nepatří
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
skutecnepribehy.cz
Přítelkyně mého vnuka mi zkazila narozeniny
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
nasehvezdy.cz
Branišová: Dítě, nebo rozchod?
Slavný hokejista Jaromír Jágr (53) se mění k nepoznání, ale možná ne tím směrem, který si jeho krásná přítelkyně, televizní moderátorka Dominika Branišová (30), přeje nejvíc. Pomáhá jí v domácnost
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
21stoleti.cz
Ze 4 800 let starých zubů byl sekvenován první lidský genom ze starověkého Egypta
Pokusy o extrakci DNA z mumií starověkého Egypta nebyly dlouho příliš úspěšné, ukázalo se totiž, že mumifikace zřejmě rozpad DNA urychluje. Nyní se však odborníkům podařilo sekvenovat genom obyvatele
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
enigmaplus.cz
Tajemný Vyšehrad: Skrývá ve svém nitru nález století?
Na konci srpna roku 2014 se výzkumníkům z Archeologického ústavu Akademie věd ČR podaří zásadní archeologický objev. V útrobách Vyšehradu odhalí pozůstatky gigantického kostela. Kdo ho postavil? Za ja
Když je vedro, hurá k vodě!
epochanacestach.cz
Když je vedro, hurá k vodě!
Léto na Vysočině voní po borovicích, opalovacím krému a studené malinovce. Ať už se vidíte spíš s nohama v rybníce nebo v proudu skluzavky, Vysočina nabízí obojí. Není to totiž jen kraj kopců a lesů, ale i vody – čisté, přírodní, zábavné i relaxační. Připravili jsme pro vás výběr těch nejlepších míst, kde se v létě
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
nejsemsama.cz
Bulharsko a jeho nejkrásnější přímořské skvosty
Na které vás čeká nejvíc zábavy, nejlepší servis a kde nejvíc načerpáte sílu z nespoutané přírody? Přinášíme vám výběr pláží na pobřeží Černého moře, na nichž si dovolenou v Bulharsku bezvadně užijete! Zlaté písky Pulzující život, dovolenková atmosféra a relax na lehátku s drinkem v ruce. Právě to je vyhlášená pláž Bulharska v letovisku Zlaté písky. Nachází se asi 17 kilometrů severně od přístavního města Varna. Jde
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
epochaplus.cz
Průlomové vynálezy historie: Na počátku byl jeden rozdělaný ohýnek
Vývoj lidstva jde nezadržitelně kupředu, někdy dokonce spěchá tak rychle, že za sebou nechává stovky zmařených životů. Jindy ale přispěje ke zkvalitnění všedních dní, jako je tomu třeba v případě splachovacích toalet. Ovládnutí ohně, jednoho z prvních a nejdůležitějších vynálezů, však zcela zásadně proměnilo směr lidských dějin a položilo základy naší civilizace. Oheň: Dobrý sluha,
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
iluxus.cz
DS Automobiles nabízí N°4 už i v České republice
DS N°4, nejnovější výtvor představený společností DS Automobiles, je nyní k dispozici k objednání. Jako hybrid s autonomním dobíjením je DS N°4 k dispozici již od 770 000 Kč v zaváděcí akci na speciál