Říká se, že velká láska překoná i smrt. Já jsem na vlastní kůži zažila, že to platí i v opačném případě. Otčímův duch mě začal pronásledovat. Můj otčím Kamil mě nikdy nepřijal za svou. Ať jsem se snažila jakkoli, všechna moje snaha a pokusy najít si k němu cestu, byly marné. Prostě mě neměl rád a to i přesto, že jsem mu nikdy nic neudělala. Choval se ke mně špatně Vždy mnou pohrdal a chov

Obyčejná procházka lesem se může zvrtnout v něco neuvěřitelného. S kamarádkou jsme se setkaly s duchem malého chlapce. Vždycky jsem o zbloudilých duších jen četla. Nikdy jsem si neuměla představit, jaké by to bylo, kdybych se s nějakou setkala. Jak bych se zachovala. Teď už o tom přemýšlet nemusím. Skutečně jsem zažila setkání s duchem na vlastní kůži. Jako kdyby nás někdo sledoval S kama

Babička tu s námi sice nežije už déle než čtyři roky, ale to jí nebrání v tom, aby se na nás přišla občas podívat. Po smrti babičky jsme s bratrem zdědili její chalupu, ve které prožila poslední roky svého života. Svědomitě se o ni staráme a vše bylo nějakou dobu v pořádku, dokud se tam babička nezačala zjevovat. Krásné vzpomínky U babičky Jany jsme s bráchou trávili snad každé léto. Babi

Těšila jsem se na klidný víkend s manželem a vnoučaty. Místo radosti ale přišlo něco, na co nikdy nezapomenu. Stačila chvíle, vše bylo jinak. Celý týden jsem se těšila na sobotu. Dcera měla přivézt děti, manžel slíbil, že naloží maso na oběd, a já si říkala, že si konečně užijeme den, kdy budeme všichni spolu. V poslední době bývá takových chvil čím dál méně, proto jsem si jich vážila o to víc.

Celý život jsem se starala o rodinu a rozdávala se pro druhé. Jenže když si dospělý syn z mého domova udělal hotel zdarma, pochopila jsem, že i moje trpělivost má své hranice. Kdyby mi někdo dřív řekl, že jednou zavřu dveře před vlastním synem, nevěřila bych mu. Celý život jsem se snažila, aby se u nás děti cítily dobře, aby měly zázemí a vždycky se měly kam vrátit. Jenže mezi návratem domů a p

Snacha se intenzivně snaží udělat ze mě skoro nesvéprávnou osobu. Podle ní jsem na tom zle a patřím do domova důchodců, prostě pod zámek. Už dávno mě nemrzelo, že mě snacha nezve k sobě na kávu nebo jen tak posedět. Bydlíme totiž pod jednou střechou, ale každý ve svém. Oni mají horní patro rodinného domu, já po přestavbě zůstala v malém bytě v přízemí se samostatným vchodem. Člověk by řekl, že

Snažila jsem se, aby to mojí dceři na synově svatbě slušelo. Nevědomky jsem se však dopustila obrovské chyby. Ženila jsem syna a přípravy byly v plném proudu. Moje nastávající snacha chtěla být tou nejhezčí nevěstou na Moravě, jak sama prohlásila. Našla si svatební salón a v něm výjimečné, nadýchané a exkluzivní krajkové bílé šaty. S radostí absolvovala první zkoušku, potom i další kvůli úpravá

Až dosud jsem si nemohla na své děti stěžovat. Byly hodné a úspěšné. Teď jsem ale strašně nešťastná z toho, že se tetují. Jsou dospělé, a nemůžu jim to tedy zakázat. Mám osmnáctiletého syna a dvacetiletou dceru, oba ještě studují a bydlí s námi. Vendulka studuje pedagogickou fakultu a chodí na výpomoc do jedné advokátní kanceláře, Jáchym bude maturovat na průmyslovce a hlásí se na několik škol za

Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval

Honzu neměl nikdo v lásce. Tvářil se jako morous a zdravil na půl úst. Byl to samotář a podivín. Padli jsme si do oka během společného kouření na terásce. Stáli jsme tam spolu sami a on mlčel. Koukal do křoví a mně to přišlo divné. Tak jsem ho oslovila. Nezdál se být nadšený. Odpovídal jedním slovem a nastalo vždy ticho, které jsem přerušila opět já sprchou dalších vět. Už mi docházeli nápady, o

Při uklízení jsem našla krabici od bonbonů plnou starých, zažloutlých fotografií. Neměla jsem ji otevírat, ale bohužel jsem to udělala. Všechno začalo nevinně – uklízením. Vánočním úklidem. Mívám předvánoční úkoly napsané v kalendáři, vždycky si vypíšu, co budu v ten který den smýčit. Na osudný čtvrtek připadlo uklízení obývacího pokoje. Když něco dělám, tak důkladně. Vyndám všechny věci ze zásuv

I když se naše Drahuše snaží sebevíc, podle zetě není nikdy nic dobře. Je to workoholik posedlý svou prací. A stejné nároky má i na dceru a své děti. Naše Drahuše je Rudolfova manželka 16 let. Mají dvě děti, třináctiletou Dominiku a osmiletého Davídka. Drahuše je velmi chytrá. Neoprašuje sice červený vysokoškolský diplom jako její muž, dokáže však všechno, co si usmyslí. Ráno vozí děti autem do n

Kuba byl můj nejmilovanější vnuk, o kterého jsem se hodně starala. Před třemi lety jsem si ho nastěhovala k sobě domů. Loni ale přišel o práci a chce, abych ho živila. Už tři roky žiji s vnukem ve společné domácnosti. Až dosud nebyl žádný problém, dobře jsme spolu vycházeli, byla jsem šťastná, že nemusím po smrti manžela opouštět byt, na který jsem byla zvyklá. Kubovi je dvaatřicet let a je bez