Domů     Připomněla jsem mu, kdo ke komu patří
Připomněla jsem mu, kdo ke komu patří
5 minut čtení

Vladimír byl největší ze třídy a chodil na judo. Ve třídě měl od začátku dobrou pozici. Kluci se s ním od prvního dne kamarádili a holky z něj byly celé pryč.

Když jsme se kdysi ve škole poznali, byli jsme ještě děti. Tehdy se Vláďa s rodiči přistěhoval do městečka a učitelka ho přivedla do naší třídy: „Děti, to je Vladimír, bude teď vaším spolužákem.“ Ve třídě všichni zmlkli a obdivně na něj hleděli.

Kluci se s ním od první chvíle chtěli kamarádit a holky z něj byly celé paf. Taky jsem si na něj myslela, ale jen s tichou rezignací. Od života jsem dostávala hlavně facky, a tak mě ani nenapadlo, že by se mi něco mohlo taky někdy povést.

Pomohla jsem mu s úkolem

Kdepak Vladimír! Toho sbalí buďto blonďatá Radka, nebo drzá Dáša. Já bydlela jen s babičkou, která v té době dost postonávala. Matka se toulala čert ví kde, otce jsem nikdy nepoznala a děda už byl nebožtík.

Se vším jsem si už jako malá holka musela poradit úplně sama. Radka i Dáša u Vladimíra pohořely. Myslím, že to nebylo kvůli tomu, že by se mu nelíbily, ale byl dost stydlivý. To se zase líbilo mně. Bavil se jen s kluky.

Poprvé na mě promluvil jednou před matikou, když potřeboval bleskově opsat domácí úkol, a ne každý ho měl vypracovaný. Já ano, hrozně jsem se totiž bála, že by jinak matikářka zaúpěla:

„No jo, Petra, co od tebe taky můžeme čekat, s tím tvým zázemím.“ Křikl na mě přes půl třídy, jestli nemám tu matiku. Přinesla jsem mu sešit a ještě jsem mu slovní úlohu diktovala, aby to měl rychleji.

Zvonilo, když smolil poslední řádek. Potom zvedl oči a vděčně řekl: „Dík!“ Všimla jsem si, že je má dohněda až dozelena. Dokonce se u toho i trošku usmál. Tím to ale zase zhaslo.

Pánská volenka

Chodit jsme spolu začali až v tanečních. Vlastně mě ani ve snu nenapadlo, že bych vůbec mohla navštěvovat taneční. Domnívala jsem se, že to babi nedovolí a navrch podotkne, že nekrade a na hlouposti nejsou peníze. To jsem se ovšem spletla.

Sama mi ušila šaty a koupila laciné střevíčky. Letěly zvěsti, že bude méně kluků a že spousta holek bude sedět na lavičce a se slzami v očích sledovat, jak se ostatní vznášejí v kole.

Leč Vladimír pro mě přišel hned poté, co taneční mistr vyhlásil pánskou volenku. Ačkoli jsem nebyla ani blond, ani dobře vyvinutá, ani slušivě oblečená. Proto mě napadlo, že tohle bude asi ta opravdová láska, co se o ní píše v románech.

Nikdy to nevzdávej

Brali jsme se hned po střední škole, to už jsem čekala Báru. Babi tehdy už sotva chodila a ke všemu byla ze mě na nervy, tvrdila, že jsem si zničila život, protože na manželství musí být člověk zralý.

Navíc mi vyčítala, že nemám žádný vzor, že jsem nepoznala fungující rodinu. „To špatně dopadne,“ chmurně věštila. Přitom moje těhotenství jí o několik měsíců prodloužilo život, umíněně prohlašovala, že neumře, dokud neuvidí Báru.

Odešla na věčnost čtrnáct dní poté, co se dcera narodila. V poslední den života mi řekla: „Petruško, nikdy to nevzdávej.“ Později jsem pochopila, co tím myslela.

Příliš velká zátěž

Ještě jsem kojila, když jsem přišla do jiného stavu znovu. Narodila se Terezka, a to už jsme byli v malém 2+1 ve čtvrtém patře bez výtahu čtyři. Ale i tak jsem se cítila šťastná, odjakživa jsem si přála velkou rodinu.

Asi i proto jsem se nijak nebránila ani dalšímu dítěti. Tudíž se narodil Marek. Tehdy jsem si nerada přiznala, že jsme si možná nabrali až příliš velké sousto.

Vladimír byl hodný kluk a laskavý táta, ale čtyřletá holčička, divoké batole a ve dne i v noci brečící mimino v miniaturním bytečku – to by k smrti unavilo kdekoho, zvlášť toho, kdo musí chodit do práce a živit tolik krků.

Odvezla jsem ho tam, kam patřil

Naše láska hynula jako kytka bez vody. Dusilo ji milion praktických starostí. Anonymní dopis oznamující, že si můj muž našel milenku, mě naplnil nejhlubším zoufalstvím.

Dívala jsem se za ním z okna, když v sobotu ráno odcházel údajně vyřídit resty v práci, a z očí mi tekly vodopády slz. Co si jen počnu? Měla jsem své špehy a zanedlouho jsem věděla, kdo je ta žena i kde bydlí. Tři děti – běželo mi hlavou. Tři děti bez táty.

A pak jsem si vzpomněla, co mi kladla na srdce babička v poslední den svého života. Bylo nedělní ráno, tatínek nikde, děti zlobily a brečely. Otřela jsem si slzy, v duchu počítala do sta, abych se uklidnila, pak je teple oblékla, mimino, batole i tu nejstarší.

Všechny jsem je posadila do starého embéčka a prokličkovala městečkem na onu adresu. Tam jsem zaparkovala přímo před okny té paní, rozhodnuta sedět tu a čekat i s brečícími dětmi třeba do soudného dne. Viděla jsem je stát za záclonou.

Vydržel to dvacet minut, pak vyšel se sklopenou hlavou, mlčky nasedl do auta a já ho odvezla tam, kam patřil: domů ke mně, Báře, Terezce a Markovi.

Petra H. (60), Česká Třebová

Související články
3 minuty čtení
Provdala jsem se za mladíčka, kterého jsem málo znala. Jeho otec pil a záhy jsem pochopila, že se alkoholismus dost často dědí. Vdávala jsem se, protože jsem musela, tehdy, za našich mladých let, to byl bohužel častý jev. Zpravidla se vzali dva mladí, nezralí, nezkušení lidé, kteří by správně měli ještě dlouho manželství raději odkládat. Jenomže děcko bylo na cestě, a tak se letělo na radnici.
3 minuty čtení
Tak sebevědomého chlapa svět neviděl! Všechno umí nejlépe, všemu rozumí, hlavně sportu a politice. Přitom si žádnou práci nedokáže udržet. Dcera byla vždycky hodná holka. Nikdy se s nikým nehádala, než by šla do hádky nebo diskuse, raději vždy ustoupila. A protože se protiklady přitahují, našla si bohužel hrozného chlapa. Je o řadu let starší, než ona, jmenuje se Richard a jeho sebevědomí by mu
5 minut čtení
Sedím sama a poslouchám, jak tikají hodiny. Ty mi daroval před lety můj Jarda. Každý pohyb ručičky mi připomíná, jak čas utíká. Jako mladá jsem se hodně natrápila. Moc jsem toužila po rodině, ale napřed jsem nemohla potkat toho správného muže, a když už jsem na něj narazila, zase jsem nemohla přijít do jiného stavu. Po třicítce už jsem si říkala, že zůstanu bezdětná, že to je můj osud. Závid
5 minut čtení
Když je vám osmdesát, přestanete mít iluze, že tu budete navěky. Na druhou stranu má ale člověk pořád dost sil na to, aby se dokázal pořádně radovat z maličkostí. Mám za sebou jeden obyčejný život plný drobných starostí i radostí. Potkal mě však velký zázrak: sedm sourozenců. Jsme staří, ale pořád jsme, byť nás život rozesel do celého světa. Na mé osmdesátiny jsme se měli zase všichni sejít
3 minuty čtení
Snacha se tvářila jako neviňátko, mně ale bylo jasné, že hraje levou. Elektřina mi nejde zásadně v době, kdy jsme spolu samy doma. Zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu blátivou břečku do záchodu, znova zapnula rychlovarnou konvici a ani ťuk. Bohužel už jsem věděla, odkud vítr vane! Chtěla jsem rozsvítit, ale nic. „Hergot!“ zaťala jsem bezmocně pěst a počítala v duchu do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Můj starý děda nám vnesl světlo do života
skutecnepribehy.cz
Můj starý děda nám vnesl světlo do života
Provdala jsem se za mladíčka, kterého jsem málo znala. Jeho otec pil a záhy jsem pochopila, že se alkoholismus dost často dědí. Vdávala jsem se, protože jsem musela, tehdy, za našich mladých let, to byl bohužel častý jev. Zpravidla se vzali dva mladí, nezralí, nezkušení lidé, kteří by správně měli ještě dlouho manželství raději odkládat. Jenomže
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
epochanacestach.cz
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
Až do 22. května 2026 se v pražském PVA EXPO PRAHA v Letňanech koná výstava Titanic – The Artifact Exhibition, která představuje stovky originálních artefaktů vyzvednutých z vraku legendární lodi. Díky autentickým exponátům a silným lidským příběhům zažijete historii Titaniku, legendárního parníku, který se v roce 1912 (15. 4. ve 2:20) potopil ke dnu Atlantiku.
Kuriózní válka: Trofejí vítězů se stalo dřevěné vědro
epochaplus.cz
Kuriózní válka: Trofejí vítězů se stalo dřevěné vědro
Vypadá to na první pohled jako vtip. Válka kvůli obyčejnému kbelíku, tedy vlastně dřevěnému vědru. Jenže příběh z roku 1325 má reálné historické jádro. A zatímco kbelík se stává legendou, skutečný konflikt mezi italskými městy je mnohem vážnější, složitější a krvavější. Na severu Itálie proti sobě stojí dvě mocenské skupiny: gvelfové a ghibelliniové. Město Bologna
Vyhodila Vlasáková manžela kvůli nevěře?
nasehvezdy.cz
Vyhodila Vlasáková manžela kvůli nevěře?
Rozpadne se opravdu vztah herečky ze seriálu Bratři a sestry Lenky Vlasákové (53) a herce ze seriálu Ulice Jana Dolanského (48)? Není to dlouho, co se nesly tiché zvěsti, zda snad Dolanský nemusí do
Imponující facelift oblíbené vany Kaldewai Puro
iluxus.cz
Imponující facelift oblíbené vany Kaldewai Puro
Oblíbená řada koupacích van Kaldewei Puro vstupuje do nové éry díky modernímu faceliftu. Kaldewei Puro Next vzbuzuje pozornost svým moderním vzhledem, pro který je typický mimořádně štíhlý a přitažliv
Hrachová polévka
tisicereceptu.cz
Hrachová polévka
Suroviny na 1 porci ½ cibule na kusy 1 g másla 1 stroužek česneku 80 g mraženého hrášku 1 ml plnotučného mléka 1 bílý jogurt (0 % tuku) špetka soli pepř dle chuti 1 g petrželové nati 1 g č
Generál Hasal: Bránil Beneše, provokoval Sověty
historyplus.cz
Generál Hasal: Bránil Beneše, provokoval Sověty
Jsou hrdinové, o nichž se historie zmiňuje neustále, nebo jejich činy dokonce nějakým způsobem zveličuje. A jsou hrdinové, na které se už pomalu zapomíná. Důvodem však nemusí být neznalost, nýbrž prostá skutečnost, že se tito lidé dopouštěli hrdinských činů v tichosti nebo ve stínu významnějších osob. Generál Antonín Hasal je toho příkladem… Když vypuká první světová
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Cyklistické brýle: jak vybrat skla, rám a ochranu
epochalnisvet.cz
Cyklistické brýle: jak vybrat skla, rám a ochranu
Brýle na kolo jsou jedna z věcí, kde lidé šetří jako první. Pak přijde hmyz do oka v 40 km/h, nebo zahřeje slunce a přestanete vidět, a najednou je to jasné. Správné cyklistické brýle nejsou luxus – jsou výbava. A jak je vybrat, aby skutečně fungovaly? Skla: tohle je to nejdůležitější Rám se vybírá snáz.
Čokoládové muffiny
nejsemsama.cz
Čokoládové muffiny
Vyzkoušejte tyhle malé, pečené dortíky s bohatou čokoládovou chutí. Můžete je také dozdobit kousky čokolády, šlehačkou, čerstvým ovocem cukrářským sypáním apod. Na 12 porcí potřebujete: ✿ 2 vejce ✿ 220 g polohrubé mouky ✿ 2 lžičky kypřicího prášku ✿ 100 g hořké čokolády na vaření ✿ 2 lžíce kakaa ✿ 170 ml kefíru ✿ 130 ml oleje ✿ 100 g cukru krupice
Velemloci: Králové mezi obojživelníky
21stoleti.cz
Velemloci: Králové mezi obojživelníky
Velemlok čínský je největším obojživelníkem ze všech. Náleží do řádu Urodela, do čeledi velemlokovití. Dobře se s ním mohou seznámit návštěvníci Zoo Praha. V této zoologické zahradě mají tito fascinuj
Horor jménem j’ba fofi: Žije v africké divočině gigantický pavouk?
enigmaplus.cz
Horor jménem j’ba fofi: Žije v africké divočině gigantický pavouk?
Sklípkan největší, jak už jeho jméno napovídá, je největším známým druhem pavouka na světě. Ve skrytu konžské džungle ale údajně přežívá tvor, který by i toho nejrozměrnějšího sklípkana strčil hravě d