Domů     Sousedka si mě vybrala jako terč
Sousedka si mě vybrala jako terč
5 minut čtení

Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit.

en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi sílu vydržet. Protože kam jinam bych šla? Bylo by to hezké žití, kdyby tu nebyli oni. Sousedé, kteří si myslí, že mohou všechno.

Jejich život za zdí

Vedle mého bytu žije mladá rodina. Jsou slyšet. Jsou plni dojmů, že oni mohou vše. Mají malé dítě, které běhá, křičí a skáče tak, že se otřásají stěny, a já mám pocit, že každý jeho pohyb dopadá přímo na mě.

Zvuky se ke mně dostávají v nepravidelných vlnách a nikdy nevím, kdy přijde další náraz, který mi sevře žaludek a rozbuší srdce.

Večer ležím v posteli a snažím se nemyslet na to, že ráno přijde další den, který bude znít úplně stejně, protože ten hluk se stal součástí mé existence.

Dlouho jsem mlčela, protože jsem si říkala, že je to moje povinnost, že starší člověk má vydržet a nepřekážet. Když už jsem to nedokázala a zazvonila jsem u jejich dveří, měla jsem pocit, že dělám něco zakázaného.

Když jsem se ozvala

Matka toho dítěte mě vyslechla jen napůl, a pak se na mě obořila s výrazy, které se mi zaryly hluboko pod kůži.

Řekla mi, že jsem stará a zapšklá, že nemám co mluvit do jejich života a že bych měla být ráda, že kolem sebe slyším rodinu, protože aspoň nejsem úplně odepsaná.

Stála jsem tam neschopná odpovědi a cítila jsem, jak se mi podlamují nohy, zatímco ona mluvila dál, jako bych byla něco nepříjemného, co je třeba rychle odstranit.

Začátek strachu

Od té chvíle se všechno změnilo. Bojím se vycházet na chodbu, mám strach otevřít dveře a bojím se i obyčejných zvuků, které přicházejí z jejich strany.

Každý krok na chodbě ve mně vyvolá napětí a tělo reaguje dřív než mysl, protože srdce se rozbuší a dech se mi zrychlí.

Mám strach, že mě znovu osloví, že mě znovu poníží, a ten strach je tak silný, že mě někdy přinutí zůstat doma i tehdy, když bych potřebovala vyjít ven.

Mlčení a stud kvůli ní

Nikomu jsem to neřekla, protože se stydím za to, že se bojím. Připadá mi, že bych byla považována za přecitlivělou, za někoho, kdo si stěžuje na maličkosti.

Vím, že svět má dost jiných problémů, než je jedna stará žena, která nezvládá hluk a cizí agresi. Mlčím tedy a to mlčení mě pomalu ničí, protože s každým dalším dnem se cítím menší a méně viditelná.

Tělo pod tlakem

Úzkosti se staly běžnou součástí mých dnů a já je cítím fyzicky, v tlaku na hrudi, v bolestech hlavy a v třesu rukou.

Někdy sedím na židli v kuchyni a čekám, až ten pocit přejde, zatímco za zdí slyším smích a dupání dítěte, které nemá tušení, že jeho svět se dotýká někoho, kdo už nemá sílu se bránit.

Léky mi pomáhají jen částečně a já mám pocit, že se můj život zúžil na snahu zvládnout další hodinu bez paniky.

Neviditelná existence

Často přemýšlím o tom, kdy se ze mě stal někdo, koho je možné beztrestně urážet. Mám pocit, že stáří ze mě udělalo snadný terč, protože už nikoho nezajímám a nikdo mě nepotřebuje.

Večer sedím u stolu, dívám se na stíny na stěnách a uvědomuji si, že jsem obklopená lidmi, a přesto úplně sama.

Ten byt mě chrání jen zdánlivě a já v něm přežívám s vědomím, že zítřek bude stejný jako dnešek, plný strachu, bolesti a pocitu, že moje existence nemá pro nikoho cenu.

Každý den, když zavírám dveře svého bytu a slyším tlumené hlasy a kroky, cítím, že svět venku existuje, ale ne pro mě. Můj život se smrskl na sledování stěn a poslouchání cizích zvuků, které se mě dotýkají víc, než bych chtěla připustit.

Nemá to konce

Někdy čekám u dveří a kukátkem sleduji, jak sousedovo dítě pobíhá po chodbě. Čekám, abych mohla na nákup, ale abych je nepotkala. Kam jsem to dopracovala? Ve svém věku, kdy bych měla mít úctu.

Moje samota, kterou jsem kdysi považovala za klid, se změnila v tíhu, která mi tlačí hrudník a já cítím, jak mi únava, strach a bolest prostupují celé tělo. Nikdo neví, co prožívám, a já se bojím komukoli otevřít.

Každý zvuk z vedlejšího bytu mně připomíná, že jsem tu sama, že moje tělo i mysl jsou vystaveny neustálému napětí a že jich je víc. Copak to nemá konce a úlevy? Někdy si říkám, že by stačilo málo. Trochu ohleduplnosti, obyčejné slovo bez jedu.

Jenže tady se nic nemění. Jejich svět je hlučný, rozpínavý a jistý si sám sebou, ten můj je tichý, plný napětí. Přestala jsem věřit, že by se něco mohlo zlepšit, spíš se učím přizpůsobit, stáhnout se ještě víc do sebe a zabrat co nejméně místa.

Občas si prohlížím staré fotografie a přemýšlím, jestli ta žena na nich jsem opravdu já. Usmívá se, stojí rovně, má v očích jistotu, že někam patří. Uměla jsem si prosadit svoje, vždyť jsem byla i vedoucí. Dnes se snažím být neviditelná.

Jen proto, že mladší generace je drzá. Nevím, jak dlouho se dá takhle žít. Možná si člověk zvykne i na strach, stejně jako si zvykne na horší zrak.

Nezmizí, jen se stane součástí těla. A tak tu sedím, poslouchám cizí život a smiřuji se s tím, že ten můj už se nikam neposune.

Jarka T. (71), Opava

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Bylo mi třicet, když se to stalo. Nechtěla jsem kazit vztahy, tak jsem nic neřekla. Nikomu. Dnes toho lituju. Mohla jsem možná zabránit neštěstí. Jen jsem skončila učňák, musela jsem se vdávat. Vzala jsem si Lojzu z naší vesnice, a rodina mi říkala, jak můžu být ráda, že mě někdo chce. Krátce za sebou se mi narodily tři děti. A když mi bylo třicet, už jsem zase vypadala docela k světu. Zhubla j
3 minuty čtení
Padesát let jsem tam nebyla. Půl století jsem si slibovala, že jednou půjdu. A když konečně přišel čas, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud teď nevyrazím, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro osmdesát, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem na tom byla dobře, ale psychika mne zlobila. Vlak mi tehdy připadal pomalejší než kdysi, možná jen já jsem byla netrpělivá. Seděla jsem u
4 minuty čtení
Od rána to byl den blbec, ale pak se vše změnilo. Našla jsem svoji životní lásku a byla jsem alespoň několik týdnů opravdu šťastná. Moje velká láska začala kdysi v uplakaném a deštivém podzimním dni, kdy jsem měla už od rána špatnou náladu. Ta se ještě znásobila v práci, protože jsem zapomněla na jeden důležitý úkol. Dostala jsem kázání od šéfové, a dokonce mi bylo naznačeno, že v případě opako
5 minut čtení
Tolik bolesti a neštěstí naši rodinu provází. Nakonec jedna z nich zasáhla i to nejcennější, co jsem v životě měla. Mého syna. Když si vybavím rodinné příběhy, které se předávaly z generace na generaci, jsou plné smutku. Jedna prababička si vzala život, další prarodiče zahynuli při vážné autonehodě. Moje babička zase zemřela poté, co spolykala velké množství prášků na spaní. Dlouho jsem si říka
3 minuty čtení
Po rozvodu v pětapadesáti jsem byla přesvědčená, že už žádný nový vztah nepřijde. Ale objevil se úžasný muž. Jenže já mu nyní mohu být přítěží. Dlouho jsem žila sama a postupně se smiřovala s tím, že už to tak zůstane. Nakonec se ale ukázalo, že život může překvapit i později. Jenže teď stojím před těžkým rozhodnutím. Mám svému partnerovi říct pravdu? Pravdu o nemoci, kterou lékaři nedokážou vy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Můj starý děda nám vnesl světlo do života
skutecnepribehy.cz
Můj starý děda nám vnesl světlo do života
Provdala jsem se za mladíčka, kterého jsem málo znala. Jeho otec pil a záhy jsem pochopila, že se alkoholismus dost často dědí. Vdávala jsem se, protože jsem musela, tehdy, za našich mladých let, to byl bohužel častý jev. Zpravidla se vzali dva mladí, nezralí, nezkušení lidé, kteří by správně měli ještě dlouho manželství raději odkládat. Jenomže
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
epochanacestach.cz
Titanic v Praze: Výstava, která vás vtáhne do skutečných osudů slavné lodi
Až do 22. května 2026 se v pražském PVA EXPO PRAHA v Letňanech koná výstava Titanic – The Artifact Exhibition, která představuje stovky originálních artefaktů vyzvednutých z vraku legendární lodi. Díky autentickým exponátům a silným lidským příběhům zažijete historii Titaniku, legendárního parníku, který se v roce 1912 (15. 4. ve 2:20) potopil ke dnu Atlantiku.
Kuriózní válka: Trofejí vítězů se stalo dřevěné vědro
epochaplus.cz
Kuriózní válka: Trofejí vítězů se stalo dřevěné vědro
Vypadá to na první pohled jako vtip. Válka kvůli obyčejnému kbelíku, tedy vlastně dřevěnému vědru. Jenže příběh z roku 1325 má reálné historické jádro. A zatímco kbelík se stává legendou, skutečný konflikt mezi italskými městy je mnohem vážnější, složitější a krvavější. Na severu Itálie proti sobě stojí dvě mocenské skupiny: gvelfové a ghibelliniové. Město Bologna
Vyhodila Vlasáková manžela kvůli nevěře?
nasehvezdy.cz
Vyhodila Vlasáková manžela kvůli nevěře?
Rozpadne se opravdu vztah herečky ze seriálu Bratři a sestry Lenky Vlasákové (53) a herce ze seriálu Ulice Jana Dolanského (48)? Není to dlouho, co se nesly tiché zvěsti, zda snad Dolanský nemusí do
Imponující facelift oblíbené vany Kaldewai Puro
iluxus.cz
Imponující facelift oblíbené vany Kaldewai Puro
Oblíbená řada koupacích van Kaldewei Puro vstupuje do nové éry díky modernímu faceliftu. Kaldewei Puro Next vzbuzuje pozornost svým moderním vzhledem, pro který je typický mimořádně štíhlý a přitažliv
Hrachová polévka
tisicereceptu.cz
Hrachová polévka
Suroviny na 1 porci ½ cibule na kusy 1 g másla 1 stroužek česneku 80 g mraženého hrášku 1 ml plnotučného mléka 1 bílý jogurt (0 % tuku) špetka soli pepř dle chuti 1 g petrželové nati 1 g č
Generál Hasal: Bránil Beneše, provokoval Sověty
historyplus.cz
Generál Hasal: Bránil Beneše, provokoval Sověty
Jsou hrdinové, o nichž se historie zmiňuje neustále, nebo jejich činy dokonce nějakým způsobem zveličuje. A jsou hrdinové, na které se už pomalu zapomíná. Důvodem však nemusí být neznalost, nýbrž prostá skutečnost, že se tito lidé dopouštěli hrdinských činů v tichosti nebo ve stínu významnějších osob. Generál Antonín Hasal je toho příkladem… Když vypuká první světová
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Cyklistické brýle: jak vybrat skla, rám a ochranu
epochalnisvet.cz
Cyklistické brýle: jak vybrat skla, rám a ochranu
Brýle na kolo jsou jedna z věcí, kde lidé šetří jako první. Pak přijde hmyz do oka v 40 km/h, nebo zahřeje slunce a přestanete vidět, a najednou je to jasné. Správné cyklistické brýle nejsou luxus – jsou výbava. A jak je vybrat, aby skutečně fungovaly? Skla: tohle je to nejdůležitější Rám se vybírá snáz.
Čokoládové muffiny
nejsemsama.cz
Čokoládové muffiny
Vyzkoušejte tyhle malé, pečené dortíky s bohatou čokoládovou chutí. Můžete je také dozdobit kousky čokolády, šlehačkou, čerstvým ovocem cukrářským sypáním apod. Na 12 porcí potřebujete: ✿ 2 vejce ✿ 220 g polohrubé mouky ✿ 2 lžičky kypřicího prášku ✿ 100 g hořké čokolády na vaření ✿ 2 lžíce kakaa ✿ 170 ml kefíru ✿ 130 ml oleje ✿ 100 g cukru krupice
Velemloci: Králové mezi obojživelníky
21stoleti.cz
Velemloci: Králové mezi obojživelníky
Velemlok čínský je největším obojživelníkem ze všech. Náleží do řádu Urodela, do čeledi velemlokovití. Dobře se s ním mohou seznámit návštěvníci Zoo Praha. V této zoologické zahradě mají tito fascinuj
Horor jménem j’ba fofi: Žije v africké divočině gigantický pavouk?
enigmaplus.cz
Horor jménem j’ba fofi: Žije v africké divočině gigantický pavouk?
Sklípkan největší, jak už jeho jméno napovídá, je největším známým druhem pavouka na světě. Ve skrytu konžské džungle ale údajně přežívá tvor, který by i toho nejrozměrnějšího sklípkana strčil hravě d