Ve dvou se to lépe táhne. To jsme si s Anetou řekly, když jsme chtěly rychle zhubnout. Nepřiznala jsem jí, že jsem se na dietu záhy vykašlala.
S Anetou jsem se potkala na střední škole, sedly jsme si na začátku prváku vedle sebe náhodou. Ani jedna jsme ve třídě nikoho neznaly. Časem jsme se skamarádily, protože jinak to asi ani nejde, když trávíte tolik času vedle sebe.
Ve druháku jsme začaly spolu chodit na diskotéky. A tam se nám oběma zalíbil stejný kluk. Jmenoval se Honza, a všem holkám se líbil.
Musíme zhubnout
On to dobře věděl, a taky se podle toho choval. Střídal jednu za druhou. Jeho vztahy měly trvanlivost sotva pár dní. Jenže my ho i tak zbožňovaly. Která z nás dvou ho získá alespoň na těch několik málo dní? Začaly jsme se líčit a různě se před ním nakrucovat.
Muselo to být trapné, ale my si nedokázaly pomoct. A samozřejmě jsme došly k názoru, že musíme obě nutně zhubnout. Zkoušely jsme různé diety, včetně legendární tukožroutské polévky.
Ani jedna z nás nebyla moc na sport, ale donutily jsme se každý den běhat alespoň chvíli kolem parku.
Dobré rady
A pak mi sestřenice ukázala v jednom časopise naprosto šílenou dietu, prý ji dodržovaly hollywoodské hvězdy, aby byly tak štíhlé. No, obsah té diety byl naprosto likvidující. Jen salát, který jsme měly hned po ránu žvýkat.
Do toho jsme pily ohavný čaj, z něhož se mi točila hlava. Aneta to chtěla po třech dnech vzdát, já ji ale přesvědčila, že to musíme vydržet, borec Honza bude pro nás odměnou.
Dokonce jsme si vyrobily tabulky, kam jsme si zapisovaly všechno, co jsme ten den a v kolik hodin snědly, ale také kolik vody jsme vypily. Po týdnu jsem se cítila úplně bez síly a energie, tehdy přijela babička, a jako moudrá žena mi promluvila do duše.
A také mi dala moudré rady, včetně toho, že žádného chlapa ještě ženská neulovila na tělo kost a kůže. „Když budeš mazaná, Míšo, obtočíš si ho kolem prstu i bez diet!“ Dlouho jsme si ten den povídaly.
I když jsem těm jejím radám moc nevěřila, po letech se ukázalo, že fungovaly dobře. Našla jsem si díky nim svého budoucího muže. Dietu jsem ale tehdy přestala držet, Anetě jsem neřekla nic. Jen ať se ještě nějaký čas potrápí.
„Jak to můžeš vydržet?“ ptala se mě jednou po hodině tělocviku, kde zkolabovala během volejbalu. Neměla sílu se už ani udržet na nohou. „To víš, nejsem žádná bábovka,“ odpověděla jsem suverénně, „já už si zvykla, už mohu žít jen z vody a vzduchu.“
V nemocnici
Pravda to samozřejmě nebyla. Měla jsem zlomyslnou radost z toho, jak kamarádka a spolužačka chátrá na těle i na rozumu. Nakonec ji odvezli do nemocnice, kde si dlouho poležela. Byla na tom opravdu špatně, fyzicky i psychicky.
Teprve v tu chvíli, když jsem ji viděla ležet v nemoci úplně průsvitnou, mi jí přišlo líto a měla jsem dojem, že je to celé jen moje vina. Já jediná jsem věděla, jakou dietu drží, a jak to doma tají.
Měly jsme to natrénované, včetně různých skrýší, kam jsme plivaly jídlo a tvářily se, že jíme. Já od toho upustila, Aneta to striktně dodržovala, až ji to stálo málem zdraví. A bezdůvodně. Frajer Honza si nás ani nevšiml.
Michaela (63), Brno
