Domů     Nejprve hádky, pak zásnuby!
Nejprve hádky, pak zásnuby!
6 minut čtení

Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já.

Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík.

Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna, a zadrmolil: „Jak to? Co blázníš?“ Utekl. Projevil se jako totální budižkničemu, poslal mě k čertu a ještě se schoval za maminčiny sukně.

Chatička byla naším útočištěm

Přiznávám, že jsem zahořkla. Život jsem si představovala jinak, po boku milujícího muže, místo toho jsme se s mámou a Maruškou tísnily v garsonce ve čtvrtém patře bez výtahu a bez balkonu a zoufale dumaly, zač koupíme zimní bundy a teplé boty s kožešinkou.

Naštěstí jsme se dohodly, že milovanou chatu neprodáme, i kdyby na sůl nebylo. A tak nám chaloupka s komínem nakřivo naštěstí zůstala a všechny svátky i dovolené jsme trávily tam.

Vztek na všechny muže

Otec mé dcery i se svými povedenými rodiči se k naší radosti odstěhoval a navždy nám zmizel z očí, až na nemilá setkání u soudu, kde se řešívalo, že nám Maruščin vykutálený tatínek zase už dva roky neposlal ani korunu.

„Ještě horší by bylo,“ filozofovala máma, „kdyby si tě, holka, býval vzal. Představ si, že bys teď měla doma takového ničemu.“ Leč neměla jsem doma nikoho, což také nebyla žádná výhra. Dostala jsem postupem času vztek na všechny mužské na celém světě. Nestarají se o děti, neplatí na ně, nechávají ženy ve štychu.

Jako hlídací pes

A mělo být ještě hůř. Máma umřela, s Maruškou jsme ji naposledy vyprovodily a málem jsme si vyplakaly oči. Byla jsem teď na dceřinu výchovu úplně sama, a ona zrovna přicházela do puberty.

Nejvíc jsem se bála, aby nenaletěla nějakému bezcharakternímu darebákovi a nedopadla jako já, a tak jsem se stala jejím hlídacím psem. Dělala jsem to tak okatě, že jsem, aniž jsem to ovšem tušila, bavila sousedy v činžáku i lidi v naší chatové osadě.

Hlavně ať se nezamiluje

Díky bohu to byla hodná, poslušná holka, ale i tak jsem se budila ze spaní, koukala do zdi jako sůva a říkala si: „Co udělám, až se jednou doopravdy zamiluje? To budu muset toho kluka normálně přizabít, aby se k ní už nikdy nepřiblížil.“

Navzdory mým dlouhým procítěným monologům na téma, že všichni chlapi jsou hrozná sebranka a ať se jim obloukem vyhýbá, se to stalo.

Vzala jsem ho květináčem

Bylo léto, dozrávaly jahody, děvčata nosila náušnice z třešní a já jsem si všimla, že se ta moje holka nějak záhadně usmívá, klopí oči a vyhlíží zasněně. „Netajíš mi něco?“ houkla jsem. „Nechceš mi něco říct?“ Zavrtěla hlavou.

„Na chlapa se ani nepodíváš,“ vrčela jsem. „Nechceš přece dopadnout jako já!“ Toho roku se urodily mraky meruněk, a tak jsme, jak bylo ostatně naším zvykem, zavařovaly s jednou ze sousedek.

Strávily jsme tak celé odpoledne i večer, pustily si rádio, povídaly si, otevřelo se víno. Přišla jsem do naší chaty až před desátou a strnula: svíčka, dvě poloprázdné sklenky a moje dcera zasněně hledící na asi osmnáctiletého výrostka. Popadla jsem pohrabáč.

Dvěma skoky byl u dveří a svižně přeskočil zábradlíčko na verandě. Byla jsem tak zuřivá, že jsem po něm vší silou hodila květináč. Zoufalý výkřik napověděl, že jsem se trefila.

Byla jsem se sebou spokojená a Marušce, která se dala do pláče, jsem vysvětlila, že mi za to jednou poděkuje.

Rozzuřený tatínek

Druhý den dopoledne kdosi bušil na dveře. Vysoký, nevrlý, zamračený chlap, znala jsem ho od vidění. „Co tu děláte kravál?“ sykla jsem, aby ihned pochopil, že není vítaný.

„Kluka mi mrzačit nebudete!“ rozkřikl se a dlouze a vztekle popisoval, že květináč s pelargonií zranil mladíka na hlavě. „Nemá sem co lézt,“ opáčila jsem. „Chodí mi za dcerou, a já si to nepřeji.“ Chlap zuřil. „Chudák holka,“ politoval zkoprnělou Marušku.

„Co z ní asi vyroste? Kyselá stará rašple, jako jste vy!“ Když si uvědomil, co řekl, dal se na kvapný ústup. Hodila jsem po něm další květináč.

Přinesl květiny a víno

Pozdě odpoledne jsem na verandě našla kytici růží. A toho chlapa hned vedle ní, postával tu a rozpačitě pokašlával. „Snad byste nenosil kyselé staré rašpli růže,“ smečovala jsem hned na začátku. „Já to takhle říct nechtěl,“ pravil lítostivě.

„Ani nevím, proč to ze mě vyletělo. Vždyť vy vůbec nejste žádná rašple,“ těžce ze sebe soukal. Uvařila jsem kávu a odnesla mu ji na verandu. Objasnil, že je po rozvodu vykolejený a kluka že si snaží užít, vídá ho zřídkakdy.

„A vy mi po něm hodíte květináč,“ postěžoval si. „Mám o dceru strach,“ vysvětlila jsem. „Jsem na ni sama a musím ji hlídat, aby nedopadla špatně.“ Pokrčil rameny: „Před životem ji neuhlídáte. Často bolí, a to si každý musí zažít sám.“

Objevila se Maruška s nakulmovanými vlasy, silně nalíčená a v krátké sukýnce. „Jdu trochu ven, mami,“ oznámila a odplula. Těžce jsem si povzdechla.

„Máte i svůj život,“ upozornil ten chlápek a z ošklivé igelitové tašky trůnící vedle něho vytáhl lahev vína i s otvírákem.

Svatba byla do roka a do dne

A zatímco jeho syn Petr a moje dcera se koncem prázdnin nadobro rozešli, my jsme se naopak dali dohromady do té míry, že jsme se do roka a do dne vzali a učinili z Marušky a Petra nevlastní sourozence.

„Jak se můžeš, mami, vdávat? V tvém věku?“ divila se Maruška. „Nepřipadáš si stará?“ Opak byl pravdou, ještě nikdy jsem si nepřipadala tak mladá a zamilovaná.

Magda S. (61), Domažlice

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé