Je úžasné, když je dítě zdravé a plné elánu. Jenže náš Martínek je čilý až moc. Jsme z něho už úplně vyčerpaní a on energii snad nikdy neztrácí.
Na vnoučka jsme se s manželem moc těšili. Jenže osud poslal draka. Je plný energie a nikdy nepadne vysílením. Nutíme ho spát odpoledne, ale je to s ním k nevydržení.
A když se nám to povede, je s ním večer peklo. Kvůli každé drobnosti se rozbrečí, nechce večeři, nechce do vany, nechce do pyžama.
Zuřivý boj
Zejména letošní léto jsme měli s odpoledním spaním vnuka opravdové peklo. Skoro každý den se opakoval scénář, kdy kňoural, že spát nebude. Pokud jsem si lehla vedle něj, tak mě různě provokoval, snažil se mě lechtat, štípat, kopat.
Nakonec jsem musela z místnosti odejít, protože vnuk přidával na intenzitě. Pokusil se zasáhnout můj muž svou mužskou autoritou, ale ani to nepomohlo. Jakmile je ale náš vnuk v posteli sám, hraje si s hračkami a opět nespí.
Náš Martínek prostě ve svých čtyřech letech spát nebude. A nespal už ani ve třech. Dali jsme ho do školky a tam to dopadlo katastrofálně. Rozložil morálku všech dětí, a vychovatelky nám ho vrátily domů.
U nás to nakonec vždycky skončí zvýšeným hlasem, pokud ne rovnou křikem, než vnuk konečně přestane odporovat a lehne si. Tohle drama ale trvá hodinu nebo dvě a je to pro nás opravdu vysilující.
Jenže pokud vnuka do postele odpoledne nezaženeme, tak nastává ještě větší boj večer. To je Martínek opravdu hodně unavený, a paradoxně o to víc běsní. Dělá v posteli kotouly a stojky na hlavě a prostě cokoli, kromě klidného ležení, při kterém by mohl zabrat.
Co s ním?
Zkoušeli jsme už různé metody − i nechat ho být, ať si usne, kdy mu to bude vyhovovat. Přes den nespal a způsobilo to uřvaný večer, kdy běhal jako zběsilý po bytě a narážel do všeho. Zkusili jsme také, aby s námi ponocoval.
Vnuk byl protivný druhý den hned od rána. Je to prostě takové naše perpetuum mobile, snad pomůže škola a také by ho měla dcera se zetěm možná zapsat na nějaký pořádný sport, třeba hokej nebo karate, kde by svou energii vybil.
Jiřina (61), Mostecko
