Domů     Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel
Ten jediný, kterého jsem milovala, mě přehlížel

Nadbíhala jsem mu, jak se jen dalo, ale všechno to bylo marné. Ten fešák na červené motorce si mě ani nevšiml a léto už se chýlilo ke konci.

Bylo mi sedmnáct a chodila jsem s Hrochem. To byla přezdívka, ve skutečnosti se jmenoval Jirka. Hrocha připomínal zavalitější postavou a vypoulenýma očima. Spíš to bylo ovšem tak, že Hroch chodil se mnou.

Netušil, že je jen takovým náhradníkem, než si najdu někoho příhodnějšího. Na chalupě jsem bývala nekorunovanou královnou. Pokaždé, když jsem přijela z Prahy na prázdniny, místní kluci z toho byli úplně paf. To mi samozřejmě neušlo.

A hodně jsem si ten pocit užívala. Nesla jsem se jako carevna. Zajímali se o mě úplně všichni – s výjimkou toho jediného. A toho jsem zase zoufale chtěla já.

I on byl Pražák a jezdíval sem na prázdniny k babičce, které se říkalo babička Jahodová, neboť prodávala jahody, a nebyly drahé. Za těch časů nebylo nic drahé, kopeček zmrzliny stál sedmdesát haléřů a chleba dvě koruny.

Avšak mně bylo srdečně fuk, kolik co stojí, to řešili naši. Mně šlo jen o to, abych získala srdce toho Pražáka s červenou motorkou řečenou fichtl. A to mi nešlo.

Fešák pařez

Potkávala jsem ho na návsi hned po ránu, když mě naši poslali pro chleba a deset rohlíků. Předjel mě pokaždé na té červené motorce a rovněž se spořádaně postavil do fronty na čerstvé pečivo. Asi ho taky pro něj posílali.

Dospělí měli ještě půlnoc, a děti přešlapovaly ve frontě a s mrzutými výrazy čekaly na vůz z pekárny, který kolikrát přijel bůhvíkdy. Mně prostoje nevadily. Alespoň jsem mohla usilovně přemýšlet, jak to navlíknout, abych se s tím fešákem seznámila.

Vyzvěděla jsem o něm, co se dalo. Chodil na průmyslovku a byl blázen do motorek. Babičce se vším pomáhal, sekal dřevo, česal ovoce, když zatékalo, lezl na střechu a koumal, co s tím. Zjevně vzorný hoch, ideální pro rodinný život. Navíc krasavec. Ale pařez.

Dělala jsem, co jsem mohla, aby si mě všiml. Dlouze jsem za červenou motorkou hleděla, schválně jsem chodila uličkami, jimiž také chodíval či jezdíval na motocyklu, abychom se potkali. Nic platné, byl slepý a hluchý.

Všiml by si mě možná leda tehdy, kdybych se vrhla do vozovky, zastoupila mu cestu a zahulákala: „Hele, já tě strašně miluju!“

Kašli na něj

Ale všechno má svoje hranice. Hrdost má člověk jenom jednu, no ne? A to už bych s ní rovnou mohla vytřít podlahu. Doufala jsem, že mě alespoň vzal milostivě na vědomí, ale ani to nebylo jisté.

Probírala jsem to se starší sestrou Majkou, ta se nad mými starostmi mohla potrhat smíchy. „Kašli na něj, když je to takovej tupec,“ radila. „Chodíš přece s Hrochem, ne? A když dá Hroch zpátečku, přihlásí se deset dalších. Tak o co kráčí, proboha?

Vůbec ho navíc neznáš. Co když je to úchyl?“ Ani vlastní ségra mě nechápala. Tenhle nebyl úchyl, úchylové nejsou hezcí. Byl to můj ideál. Usilovala jsem o něj již druhé prázdniny, a bylo to úplně marné.

Majka si všimla, že toto už není legrace, ale vážný problém, a navrhla: „Dobře, tak běž před jeho domek, vezmi si prima hadry, minišaty třeba, nakulmuj si vlasy a korzuj tam, dokud nevyjde.“ Vyjekla jsem: „No to je strašný, to nemyslíš vážně.“ Pokrčila rameny:

„Je to blbý, ale zabere to, uvidíš.“ Myslím, že to bylo to nejhorší, co jsem ve svém dosavadním krátkém životě udělala. Zachovala jsem se dle její rady.

Vyhrožoval

Se sevřeným žaludkem a třesoucíma se rukama jsem přešla ulici sem a tam. Z domu vyběhla babička mého idolu a povídá: „To budete vy, kdo tu ztratil ten přívěsek, že jo? Srdíčko.

Tady ho máte.“ Vtiskla mi cetku do ruky a vzápětí se na konci ulice objevil Hroch a hulákal: „Všude tě hledám! No kde jsi? Přijel jsem za tebou, a ty nikde!

Jestli ses mi tady spustila s nějakým chlápkem, tak ho zabiju!“A tak se moje katastrofální situace o něco zhoršila. Hlídal mě Hroch. Jak jsme se lépe poznávali, ukazovalo se, že má žárlivou, agresivní, majetnickou povahu. Hrozně vyváděl.

Zbavit se Hrocha se začalo stávat téměř prio­ritou, možná naléhavější než získat Pražáka s červenou motorkou. Všelijak mi vyhrožoval. Vycítil, že jsem duchem někde úplně jinde než u něj, a dělal scény.

Jednoho letního večera, kdy popil v místní nálevně, se nám pokusil vlézt do chalupy, konkrétně do mého okna s muškáty na římse, ale nepočítal s bdělými obyvateli zapadlé dědiny, kde dávaly lišky dobrou noc.

Myslel si, že když vyšel měsíc, všichni už jsou pod peřinou, avšak jeden ještě nespal. Kolem se zrovna jakousi neuvěřitelnou náhodou projížděl Pražák na fichtlu, a když spatřil zavalité opilé individuum, jak se nám sápe do okna, dramaticky vzkřikl: „Zloději!“

Vylekaný Hroch

A tak jsme vyběhli z chaloupky všichni čtyři: táta s brokovnicí, bledá máma v noční košili, Majka v teplákách a s mokrými vlasy, zrovna si je myla, a já ve starém dětském pyžamku s usmívajícími se medvídky. Vytřeštila jsem oči na Pražáka.

Nesměle kývl hlavou na pozdrav. Do toho se vylekaný Hroch přehoupl přes plot, až to zadunělo, pustil se na útěk a otec za ním srdnatě volal:

„Ještě jednou přijď, a jsi mrtvej muž!“ Potom jsme všichni čtyři postupně motorizovanému fešákovi dojatě děkovali za záchranu našeho majetku i životů, já se sklopenou hlavou.

Seznámení

Dala bych všechno na světě, abych na sobě neměla pyžamo s medvídky, ale něco normálního. Tak takhle jsme se konečně seznámili, což rozhodně nebylo podle mých představ.

Daleko lepší by bývalo potkat se na rozkvetlé louce plné kopretin, nikoli během podivného incidentu s opilým Hrochem. Ale ani toto absurdní seznámení nezapříčinilo, že bychom si s fešákem padli do náruče. Jen jsme se začali alespoň nesměle zdravit.

Zbývala poslední naděje v podobě obvyklého divadelního představení, které se hrálo vždy na konci sezony v místním přírodním divadélku.

Hry psal a režíroval pokrývač Houdek, nadšený ochotník, a od mých cirka patnácti let bylo samozřejmostí, že ztvárním hlavní ženskou postavu. Tak tomu mělo být i letos.

Bonifác

Doufala jsem, že bych mohla mladíka s červenou motorkou rolí krásné Isabely z dalekých tropických krajů okouzlit, ale pak se něco pokazilo. Houdek začal reptat, že prý huhlám a kuňkám a lidi si stěžují. Nebyla to pravda, mluvila jsem výrazně a nahlas.

Pravá příčina záhy vyšla najevo: dvakrát rozvedený pokrývač se seznámil s vnadnou paničkou a rozhodl se zavděčit se své nové vyvolené úlohou krásné Isabely. Byla jsem namydlená. Obrečela jsem to.

Přidělil mi roli lesního strašidýlka Bonifáce s tím, že tam to moje huhlání vadit nebude, ba naopak. Zdálo se, že se můj život řítí do bezedné propasti.

Strašidýlku předepsal autor textu bílé roucho, mourem začerněné tváře, čertovský ocas, černé zuby a dlouhé zelené vlasy. Houdek řekl, že pokud roli odmítnu, půjde představení do kopru, protože to nikdo jiný hrát nechce. Což jsem se upřímně řečeno ani nedivila.

Na procházku

A tak jsem poskakovala po jevišti s dlouhými zelenými vlasy, něco skřehotala a mimoto zaznamenala, že v první řadě sedí Hroch. Co se to jenom s mým životem děje? Po potlesku mi Hroch řekl, že vypadám strašně, a vydal se „okouzlovat“ Houdkovu paničku.

Seděla jsem v zákulisí jako hromádka neštěstí, když se objevil nečekaný host. Pražák si sedl vedle mě a povídá, že vypadám bezvadně a mám talent. Vyrazil mi dech, když mi vzápětí dal velikou kytici kopretin. Byla jsem radostí bez sebe.

A to jsem ještě netušila, že mě druhý den pozve na procházku. Léto se chýlilo ke konci, když se mi splnilo to největší přání. Začala jsem chodi se svým idolem, do kterého jsem byla zamilovaná až po uši.

Dva roky nato jsme se brali, a svatební kytičku jsem měla pochopitelně jen ze samých kopretin, které mi na louce natrhal můj budoucí muž.

Hana (61), střední Čechy

Související články
1.10.2024
V mládí člověk prožije chvíle, které si pak celý život rád připomíná. Nejkrásnější jsou ty, které se týkají lásky. V osmdesátých letech nebylo u nás možné volně cestovat, a tak se většina zahraničních dovolených odehrávala ve „spřátelených“ zemích. Nejoblíbenějším cílem naší rodiny bylo vždy Bulharsko. Trávili jsme tam u moře skoro každý rok. Bylo to jako přes kopírák, ale byla jsem na druho
30.9.2024
Po rozvodu jsem se vrátila tam, odkud jsem před lety přišla. A dnes už vím, že jsem nemohla udělat lépe. Seděla jsem u stolu a dívala se na nebe. Schylovalo se k bouřce. Bílé obláčky po blankytné obloze doháněl černočerný mrak a zdálky se ozývalo burácení hromů. Ta podívaná mě fascinovala. Bylo to nanejvýš příhodné, neboť jsem dobře věděla, že ke stejné situaci se schyluje i v mém životě.
23.9.2024
Bylo to nejkrásnější léto mého života. Na takové se zkrátka nezapomíná. Ani na tu bolest, když mi můj milovaný oznámil, že už se nikdy neuvidíme. S odstupem času jsem si uvědomila, že jsme byli opravdu skoro jako Danny a Sandy ze slavného filmového muzikálu Pomáda, největší pecky pro mládež na přelomu sedmdesátek a osmdesátek. S tím rozdílem, že letní láska těch dvou se odehrávala na břehu moře
23.9.2024
Většina roku 2024 už je za námi a do toho nového nám zbývá už jenom pár měsíců. Někteří z vás možná budou bilancovat, co se podařilo a co ne, jiní už možná s napětím čekají a ptají se, co jim přinese rok 2025. Čeká nás bouřlivý rok Jaké události nám přinese pohyb planet v roce 2025 a co čeká jednotlivá znamení? Saturn se bude ještě pohybovat v Rybách, ale na čas se přesune do znamení Berana.
17.9.2024
Po dvou rozvodech už jsem nepočítala s tím, že bych mohla být šťastná. Životní zklamání ve mně zanechalo nejistotu a nedůvěru. Poprvé jsem se vdávala, když mi bylo dvacet. Tehdy jsme si s Tomášem mysleli, že jsme pro sebe stvoření. To, že tomu tak není, jsem zjistila až po devíti letech. Zatímco já chtěla zakládat rodinu a usadit se, Tomáš to viděl jinak. Naše názory na budoucnost se rozcházely
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Pět základních metod věštění
enigmaplus.cz
Pět základních metod věštění
Krouží vám hlavou otázky, na které chcete odpověď? Zkuste si ji vyvěštit pomocí jednoduchých technik. Odpověď na otázku občas potřebuje každý, a ačkoli věštění nemusí vést nutně k rozhřešení, proč
Nálet na Ostravu nepřežilo 409 lidí
historyplus.cz
Nálet na Ostravu nepřežilo 409 lidí
Na zvuk varovných sirén si už obyvatelé Ostravy zvykli. Během roku 1944 jim nad hlavami často burácejí spojenecké bombardéry, které letí někam do Polska. Jenže 29. srpna nejde o planý poplach. Tentokrát je pro stovky amerických strojů cílem jejich město! S okupací Ostravy nacisté v březnu 1939 rozhodně neotáleli. Průmyslová metropole pro ně měla obrovskou
Řeka mi dala znamení, že bude zase dobře
skutecnepribehy.cz
Řeka mi dala znamení, že bude zase dobře
Tak jsem se o babičku bála, její zdravotní stav se horšil. V kapličce jsem sepjala ruce k modlitbě. Pak se stala zvláštní věc a já poznala, že bude líp. Babí léto neslo na svých perutích jemná pavoučí vlákna, která se snášela volně na hladinu řeky. Léto se loučilo a o svá práva se hlásil podzim. Sešla jsem po stezce, která půlila
Soukromé zahradní wellness
rezidenceonline.cz
Soukromé zahradní wellness
Vytvoření pohodlné relaxační zóny na vlastním pozemku je investicí do zdraví a pohody. Ať už padne volba na bazén, whirlpool, saunu, či dokonce kombinaci všech tří zařízení, zahrada se díky nim právem stane jedním z nejvíce využívaných míst. Bazén patří k hlavním prvkům luxusního bydlení – poskytuje totiž prostor pro relaxaci a zábavu, navíc také
Tchyňovražda v přemyslovské rodině: Zabili kněžnu Vikingové?
epochaplus.cz
Tchyňovražda v přemyslovské rodině: Zabili kněžnu Vikingové?
Škubnutí závojem a z úst starší ženy se ještě ozve zachrčení. Potom nastane ticho. Vrazi chvíli čekají. Co kdyby se probrala? „Je mrtvá,“ šeptnou si Tunna s Gommonem a chvatně zmizí. Svůj úkol splnili na výbornou. V přemyslovské knížecí rodině dochází k rozkolu mezi kněžnou Ludmilou (asi 860–921) a její snachou Drahomírou ze Stodor (kolem r.
Zářící město: Vzniklo pro potěchu konkubíny?
epochalnisvet.cz
Zářící město: Vzniklo pro potěchu konkubíny?
„Bylo jedním z nejnádhernějších, nejproslulejších a nejvelkolepějších měst, jaké kdy člověk postavil,“ skládá hold muslimský učenec Ibn Challikán Medině Azahaře. Tzv. Zářící město bylo přes 900 let ztracené navzdory tomu, že se nachází v samotném srdci Španělska. Jakými divy se mohlo „maurské město snů“ pochlubit?   Na úpatí pohoří Sierra Morena panuje nebývalý ruch. Roku 936
Křenové bramboráčky
tisicereceptu.cz
Křenové bramboráčky
Máme pro vás recept na pochoutku, kterou si můžete vychutnat při večerním posezení s pivem. Tyto lehce pikantní bramboráčky v sobě skrývají malé překvapení. Ingredience 1 kg brambor 6 cm čerstv
PODZIM NA VSI.
epochanacestach.cz
PODZIM NA VSI.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi představuje podzimní život na vsi, řemesla a lidové zvyky. http://skanzenkourim.cz/pro-navstevniky/narodopisne-porady/   Program 10.30 a 13.30 hodin: „Podzim na vsi“ – komentovaná prohlídka muzea s výkladem etnoložky Mgr. Terezy Hönigové 11.00, 12.00 a 15.00 hodin: Prohlídka expozice lidového nábytku s výkladem historika Mgr. Vladimíra Rišlinka 11.00 a 14.30 hodin: Staré odrůdy
Říjen v růžovém: Hotel Mandarin Oriental, Prague věnuje část ze svého výtěžku na boj proti rakovině
iluxus.cz
Říjen v růžovém: Hotel Mandarin Oriental, Prague věnuje část ze svého výtěžku na boj proti rakovině
Do již tradiční říjnové iniciativy, boje proti rakovině prsu, se zapojuje také hotel Mandarin Oriental, Prague. Část ze svých říjnových výtěžků z hotelového Spa zašle Nadačnímu fondu Pink Bubble Marti
Korekce zraku: Jak kouli s vodou nahradil laser
21stoleti.cz
Korekce zraku: Jak kouli s vodou nahradil laser
„Kde je ten kámen?! Okamžitě mi ho přineste!“ řval římský císař. Rozhodně nechce mžourat na představení, které se v aréně pod ním chystá. Jen co dostane zelený smaragd do ruky, přikládá si ho k oku. T
Obrácený jablečný koláč
nejsemsama.cz
Obrácený jablečný koláč
Obrácený koláč je klasikou francouzské podzimní kuchyně. Peče se tak, že do formy nejdřív přijde ovoce a potom teprve těsto. Místo jablek můžete použít také hrušky. Potřebujete: ✿ 6–8 jablek ✿ 80 g cukru moučky ✿ 200 g hladké mouky ✿ 300 g másla ✿ špetku soli ✿ 1 žloutek ✿ 50 ml vody 1. Zhruba 100 g másla nakrájejte na malé
Milenka natruc Hanychové?
nasehvezdy.cz
Milenka natruc Hanychové?
Rok od krachu vztahu s Agátou Hanychovou (39) představil Jaromír Soukup (55) novou lásku. A lovil ve vodách, které se někomu líbit nebudou. Pouhé divadlo kvůli ní? Bývalý mediální magnát Jaromír So