Domů     Velká náhoda
Velká náhoda

Někdy lidem pomůže k velké lásce velká náhoda. Stalo se to i mně, a přitom celý den začal jako kdyby měl být jeden z těch, který se dají zařadit mezi ty horší.

Ale stejně jak se říká „nechval dne před večerem“, po své zkušenosti bych mohla toto úsloví změnit na „nehaň rána před půlnocí“.

Léto bylo v plném proudu, teploty dosahovaly přes třicet stupňů celsia a já místo toho, abych si užívala opalovačky na terase svojí zahrádky s malou chatičkou, kam jsem velmi ráda jezdila odpočívat, vstala jsem už v sedm ráno na protivné zazvonění budíka, doklopýtala se do koupelny a dala si lehkou sprchu.

V mysli mi ještě dozníval pocit z docela příjemného snu. Zdálo se mi o nějakém cizím muži, který mě provázel po parku plném rozkvetlých azalek a rododendronů. Dotýkala jsem se jednotlivých květů, které se chovaly, jako kdyby byly živé.

Proměňovaly se pod mými doteky v motýli, a když pak najednou zavál lehký letní větřík, všechny květy se vznesly k nebi a vytvořily nádherný růžovofialový mrak, který začal pršet. Ten cizí muž mě vzal za ruku a rozeběhl se.

Utíkal se mnou do blízkého bílého altánku, kde byl připravený svatební oltář se stříbrným podnosem, na němž se blýskaly dva snubní prstýnky.

„Ale já vás přece vůbec neznám!“ namítala jsem, když jsem spatřila, k čemu mě to táhne.

„To nevadí, však se poznáme později,“ řekl a políbil mě. Jeho polibek byl tak sladký, že jsem jen zavřela oči a nechala svým tělem proudit ten líbezný pocit zamilovanosti. A pak zazvonil ten protiva budík a celý krásný sen se rozplynul.

Když jsem si dala v koupelně malou spršku a chtěla si vysušit vlasy, přepálila se mi ve fenu pojistka a bylo po foukané. Rozhodila jsem vlasy do obyčejného rozcuchu a říkala si, že v tom vedru mi účes určitě uschne dřív, než dojdu do práce.

Pak jsem si ještě stačila na sebe rozlít svou ranní kávu, takže jsem si musela převléknout šaty a vzít na sebe ty, které jsem si vůbec vzít nechtěla.

Na konec všech malých ranních katastrof jsem si doma zapomněla klíčky od auta, což jsem zjistila až dole na ulici.

A jelikož se mi nechtělo běžet zpátky do mého pronajatého bytu, který se nacházel ve čtvrtém patře bez výtahu, rozhodla jsem se pro tentokrát jet městskou hromadnou dopravou.

Už když jsem viděla dav lidí stojících na nástupním ostrůvku, začala jsem si nadávat, jak jsem mohla být tak hloupá. A líná skočit si domů pro klíčky. Teplota stoupala snad každou minutu o jeden stupeň nahoru a z lidí se už v tuto ranní hodinu přímo kouřilo.

Naštěstí jsem byla ještě v dostatečné vzdálenosti, abych cítila jejich pot. Ač jsme všichni žili v jedenadvacátém století, někteří jako kdyby se sem propadli ze středověku. Především muži.

Každodenní hygiena jim byla očividně vzdálená jako moje dovolená, natož pak vyprané oblečení a antiperspirant, který pro ně byl jen další cizí slovo, po jehož významu zcela jistě nepátrali.

Stoupla jsem si tedy co nejdál a duševně se připravovala na to, jak přijede tramvaj a já se s nimi budu muset vtěsnat do jednoho ze dvou malých vagónů, kde hezky pěkně tělo na tělo absolvujeme cestu do práce. A pak zpátky.

Jak jsem tak chvíli stála a čekala na tramvaj, najednou jsem vedle sebe uslyšela hlas staršího muže.

„Copak ti je?!“ ptal se starostlivě. Ohlédla jsem se a spatřila ho sedět v prosklené čekací budce, jak cloumá pravděpodobně se svou manželkou. Oba již měli bílé vlasy, mohlo jim být přes sedmdesát.

„No tak, vzpamatuj se!“ třásl s tou paní, ale ta vypadala, že co nejdříve omdlí. Bylo jasné, že se jí z toho strašného vedra udělalo nevolno. První, co mě napadlo, bylo, že potřebuje napít.

Jenomže nikde nebyl žádný kohoutek, studna nebo kašna, kde bych aspoň namočila kapesník a nabídla ho tomu pánovi, aby ho přiložil své paní na čelo a tím ji trochu ochladil. Naštěstí tu byl malý stánek s novinami.

Přišla jsem k němu a zeptala se, zda nemají balenou vodu. Paní za pultíkem mi podala malou lahvičku pramenité, já vytáhla peněženku připravená zaplatit dvanáct korun, ale neměla jsem v ní ani korunu.

„Dopr!“ zaklela jsem, což neušlo mladému muži procházejícímu kolem. Překvapeně se na mě zadíval, trochu se i zamračil, jenomže mně v té chvíli bylo všechno jedno.

„Nemáte dvanáct korun?!“ zeptala jsem se jako nějaká socka. Zamračil se ještě víc, zalovil v kapse a hodil mi kovovou dvacetikorunu. Zaplatila jsem paní v trafice, vzala lahvičku vody a utíkala s ní do tramvajové budky.

Předala jsem vodu starému pánovi. Otevřel ji a dal své ženě napít.

„To bylo pro tu paní?!“ zeptal se mě muž, co ji vlastně zaplatil.

„Ano, promiňte, já vám to vrátím!“ konečně jsem se začala cítit trapně.

„To je dobrý!“ mávnu rukou.

„Ale není!“ podala jsem mu svoji vizitku. „Jen mi napište číslo svého bankovního účtu a já vám ty peníze pošlu!“

„Že byste mi poslala na účet dvacetikorunu?!“ smál se ten muž. „Ale když vám na tom tak záleží, můžete mi ji vrátit třeba večer, když ode mě přijmete pozvání na zmrzlinu.“

Chvíli jsem na něj tupě zírala, než mi jeho slova došla, ale pak jsem možná až příliš horlivě přikývla.

„Tak jo!“ zvolala jsem jako nějaká školačka a utekla mu na tramvaj, kde jsem se vtěsnala mezi horká těla ostatních lidí. Bylo to žúžo. Stejně jako večerní zmrzlina s neznámým, ze kterého se vyklubal docela príma chlap.

Další rande jsme už měli v parku plném rozkvetlých rododendronů. Inu, sny se někdy plní a ne všechny dny, které začínají špatně, tak i končí.

Martina, 29 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
15.4.2024
Manžel mi vyčítá, že umím jen pomlouvat a roznášet klepy. Ničím tím prý celou rodinu. Já si ale myslím, že nedělám nic zlého. Jsem jen zvědavá. Ráda si povídám s lidmi, myslím, že to je částečně i moje náplň práce, jsem totiž u nás na vsi listonoška. A ta musí přece vědět o všem! Také moc ráda poznávám nové lidi, jsem šťastná, že máme domek hned na návsi, tam jsem u zdroje všeho. Jakmile něk
15.4.2024
Propadla jsem úžasnému koníčku! Sleduji akční ceny, je to lákavé dobrodružství, takový můj sport, díky kterému jsem si našla i skvělé přátele. Najednou jsem nevěděla, co budu dělat? Na chození po divadlech jsem neměla peníze, na cestování dost sil, sedět u televize a dívat se na seriály mě nebavilo. Důchod se na mě šklebil v té nejděsivější podobě. Byla jsem sama, manžel mi zemřel. Doma to n
12.4.2024
Nikdo mě nenutil, mohla jsem si pořídit skleničku a umělé zuby. Já ale toužila po hezkém chrupu. Spořila jsem, jak to šlo, ale ono to moc nešlo. Jako rozvedená s platem nic moc to dalo docela fušku. Když k tomu člověk přičte nájem a občas něco na sebe, zbylo mi sotva na jídlo a nějaké to ovoce. I tak moje úspory dosáhly úctyhodné částky. Poctivě jsem střádala Měla jsem přesně vypočítané,
12.4.2024
Nebyl to nikdy žádný lev salónů, co se vzhledu týče, ale já hledala spíš klid a bezpečí. Jenže věk ho zřejmě připravil o poslední kapku charismatu. Stal se z něho nudný patron. Už kdysi na rande s ním byla celkem nuda. Nebyl vůbec zábavný, nerozuměl legraci a většinou jen mlčel. Já ale měla za sebou hodně bouřlivý vztah, a dokázala jsem tedy ocenit pravý opak. Vždycky to tak bylo Po svatb
11.4.2024
S Janou se známe od puberty. Seznámily jsme se na tenise. A staly se z nás hned kamarádky. A to celoživotní. Až donedávna… Tenis u nás, tehdy ještě na vesnici, se rozhodlo postavit pár tenisových nadšenců, protože se jim už nechtělo jezdit do nejbližšího města. Místo pro budoucí kurty bylo nádherné. Hned u řeky Lužnice. Tehdy, před padesáti lety, se rozhodlo, že kurty budou antukové a tři. Vévo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zradil prokletý diamant Habsburky?
epochalnisvet.cz
Zradil prokletý diamant Habsburky?
O luxusní šperky z aukční síně Christie´s je jako každoročně obrovský zájem. Tentokrát však doslova enormní. V katalogu se totiž vyjímá skutečný skvost – pod položkou číslo 710 je v něm zapsán „bezejmenný žlutý diamant o váze 81,56 karátu, zasazený mezi 15 malými brilianty“. Jeho vyvolávací cena činí 350 000 švýcarských franků.   Původ tohoto slavného diamantu
Zámek Bečov nad Teplou a Relikviář svatého Maura: Dlouhá cesta k původní kráse
epochanacestach.cz
Zámek Bečov nad Teplou a Relikviář svatého Maura: Dlouhá cesta k původní kráse
Hned po korunovačních klenotech je relikviář svatého Maura považován za nejcennější movitou památku v České republice. A to se přitom zdálo, že tenhle románský skvost už je pro další generace nenávratně ztracen. Všechno začalo na počátku 13. století ve Francii. Biskup Gérard de Rumigny, působící v severofrancouzském městě Cambrai, byl neúnavný v hledání svatých relikvií. Nashromáždil jich hned
Utajili Jeřábek a Třešňáková rozvod a dál hrají divadlo pro okolí?
nasehvezdy.cz
Utajili Jeřábek a Třešňáková rozvod a dál hrají divadlo pro okolí?
Už nějaký čas se proslýchá, že manželství herce Tomáše Jeřábka (49) z Jedné rodiny a herečky Halky Třešňákové (52) je v troskách. Teď se k nám však donesly zvěsti, že už by měli mít dokonce po rozvo
Záhadné bažiny Manchac: Obývá je krutá čarodějnice?
enigmaplus.cz
Záhadné bažiny Manchac: Obývá je krutá čarodějnice?
Na přelomu 19. a 20. století má v oblasti bažiny Manchac v americkém státě Louisiana žít tajemná žena jménem Julie Brown. Je to prý čarodějnice, která umírá za záhadných okolností v roce 1915. Od té d
Kde stál kamenný stolec Přemyslovců?
historyplus.cz
Kde stál kamenný stolec Přemyslovců?
Vzduchem létají mince. Lidé se po nich nadšeně vrhají. „Podívej, mám už plnou hrst,“ chlubí se jeden druhému. Jde o to na chvíli odvést pozornost davu, aby neušlapal přemyslovského knížete Břetislava I., mířícího k posvátnému kameni.   „Pojal Břetislava, synovce, a vedl jej na stolec knížecí,“ píše kronikář Kosmas (asi 1045‒1125) o nastolení Břetislava I. (1002/1005‒1055)
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Mezihvězdný poutník není ztracen: Komunikace s Voyagerem 1 obnovena
21stoleti.cz
Mezihvězdný poutník není ztracen: Komunikace s Voyagerem 1 obnovena
Ve své době patřily k technologické špičce, máloco ale stárne rychleji než technologie. Sonda Voyager 1, která dala nahlédnout za oponu Jupiteru a Saturnu, dojala svět „Bleděmodrou tečkou“ a stala se
Babské rady na bolest v krku
nejsemsama.cz
Babské rady na bolest v krku
Bolesti v krku jsou jedním z příznaků nachlazení, začínající chřipky či bakteriální nebo virové infekce. Pokud jsou teprve v počátku, můžete se těchto potíží zbavit i přírodní cestou. Bolest v krku je velmi nepříjemná. Hrdlo může být zarudlé, oteklé, může v něm být pocit škrábání a pálení doprovázeného chrapotem či potížemi při polykání. Jak si ulevit od bolestí a ztlumit zánět v hrdle?
Se sestrou jsme byly jako oheň a voda
skutecnepribehy.cz
Se sestrou jsme byly jako oheň a voda
Mladší sestra byla krásná a zábavná, na rozdíl ode mě. Měla desítky nápadníků, zatímco o mě nikdo nestál a zdálo se, že se nevdám. Vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Pomalu jsem se smiřovala s nepopulárním údělem staré panny, která bydlí s rodiči ve velkém bytě, s otcem hraje po večerech karty a s matkou kouká na seriály. Byla jsem nenápadná šedivá
S.A.R. Rescue-Timer Edition 1994: Výroční skvost od Mühle Glashütte
iluxus.cz
S.A.R. Rescue-Timer Edition 1994: Výroční skvost od Mühle Glashütte
Rodinná manufaktura Mühle Glashütte v roce 2024 slaví třicáté výročí výroby náramkových hodinek speciální edicí S.A.R. Rescue-Timer Edition 1994. Tento model, symbol robustnosti a spolehlivosti, mimoc
Kuřecí paličky v ohnivé marinádě
tisicereceptu.cz
Kuřecí paličky v ohnivé marinádě
Správně dochucená marináda dokáže obyčejné jídlo vyšvihnout do nebeských výšin. Přesvědčte se sami. Suroviny 8–10 kuřecích paliček sůl, pepř 1 lžíce hořčice 1 lžíce kečupu 1 lžička pálivé ml
Po stopách Stonehenge: Začne to jednoduchým valem…
epochaplus.cz
Po stopách Stonehenge: Začne to jednoduchým valem…
Vítejte v anglickém Amesbury. Protéká tudy slavná řeka Avona a ke Stonehenge to máme jen 3 kilometry. Právě tady je roku 2003 objeven hrob významného muže, který umírá kolem roku 2300 př. n. l. Hned dostává přezdívku Král Stonehenge. Vyloďovaly se právě v Amesbury některé z monolitů na stavbu kamenného unikátu? Ne. Řeka Avona je