Když z hrobu mé babičky zmizela lucerna, co jsem tam přinesla, daroval mi hrobník jednu ze své sbírky. Další noc jsem byla svědkem něčeho neuvěřitelného…

Loni na podzim jsem se v období Dušiček vydala na hřbitov stejně jako v předchozích pěti letech. Ležela tam moje milovaná babička, která zesnula na rakovinu. Přišla jsem k jejímu hrobu, položila na něj květiny a vtom jsem si všimla, že z náhrobní desky zmizela skoro nová lucerna, kterou jsem tam před pár měsíci postavila.

Krádeže na hřbitově

Přemýšlela jsem, zda to mám jít nahlásit správci hřbitova, když se za mnou ozval chraplavý hlas. „Stalo se něco, paní Dagmar?“ Otočila jsem se a spatřila starého hrobníka. „Ano,“ přikývla jsem. „Někdo ukradl z babiččina hrobu lucernu.“

Hrobník se zatvářil starostlivě. „Už více lidí si na podobné věci stěžovalo. Je mi to líto. Kdybyste měla zájem, mám pár starších luceren, klidně vám nějakou daruji. Můžete si vybrat.“

Přátelský hrobník

Souhlasila jsem a následovala hrobníka do staré márnice. Vybrala jsem si menší lucernu, trochu otlučenou, ale jinak zachovalou. „Chce ji jen vyčistit a bude jako nová,“ usmál se hrobník. Poděkovala jsem mu a rozloučila se s ním. Lucernu jsem si odnesla domů, že ji umyju a další víkend donesu na babičky hrob. Ten den jsem už na to však neměla náladu, a tak jsem ji dala na poličku do malého výklenku v obýváku.

Tvář na zdi

Tu noc mě probudily tlumené zvuky. Vycházely z obýváku. Lámala jsem si hlavu, co to může být. Nakonec jsem vstala a šla to zjistit. Když jsem vešla do obýváku, všimla jsem si, že ve výklenku bliká nějaké světýlko. Šla jsem blíž, a pak jsem najednou zůstala stát jako přikovaná. Hřbitovní lucerna svítila a na zdi v jejím světle jsem spatřila tvář malé holčičky! Proboha, co to má znamenat? Vystrašeně jsem na to zjevení koukala a nakonec jsem udělala krok vpřed. Vtom obraz náhle zmizel a lucerna zhasla. Šla jsem si znovu lehnout, ale do rána jsem už oka nezamhouřila. Tvář té dívenky mě pronásledovala.

Měl stejný zážitek

Druhý den jsem se i s lucernou vrátila na hřbitov. Hned u brány jsem potkala starého hrobníka. „Co lucerna? Přinesla jste ji babičce na hrob?“ zeptal se zvědavě. „Hmm,“ zabručela jsem. Nechtělo se mi o nočním zážitku vyprávět, ale hrobník si mě stále pozorně prohlížel. „Taky jste ji viděla?“ vyhrkl nakonec. „Tvář té dívenky?“ Mlčky jsem přikývla a on se rozpovídal…

Snad už má její duše klid

Ta lucerna je z bývalého hrobu malé Kačenky. Ta dívka se utopila v jezeře. Lucernu zakoupili její rodiče. Možná je v ní uvězněná její duše.“ Držela jsem lucernu v ruce a napadla mě jediná věc. Vší silou jsem s ní praštila o zem. Ozval se kvílející zvuk. Pokud byla v lucerně skutečně duše malé Kačenky uvězněna, snad jsem ji tak konečně osvobodila…

Dáša B. (52), Praha

Také se vám může líbit